Brzo po startu se skupina A dava dohramady a vicemene disciplinovane spolupracujeme. Obcas se pripoji nekdo dalsi, ale vzdy jen na chvilku, kostra porad zustava nase, Honza Adamek, RiC, Petr, Semik, a moje malickost. Jenze jede se na muj vkus prilis rychle. Citim se tak trosku, jako na UACu: do kopce to nestiham ale i tak tepy mne prilis casto lezou prez prah. Moje namitky, ze jedeme moc rychle zustavaji bez povsimnuti, jede se vesele, ridici nas povzbuzuji houkanim, my na oplatku jim taky cinime milostne navrhy: jako koho maji polibit, a kam, a jde to celkem vesele. Ziju v presvedceni, ze urcite mne rychle dojdou sily a aspon se snazim pravidelne jist a pit. Prvni obcerstvovacku projizdime, jen trosku spomalime: Semik ma jen jeden bidon, a musi doplnit vodu. Nekde kolem 80 kilometra se situace zacina menit, a jedeme uz rozume, ale i spoluprace uz zacina skripat. Nevadi, porad se snazime udrzet skupinu pohromade. Na druhe obcerstvovacce mame prumer 27, stavime se, jime, a doplnujeme si rezervy. Temer hned po vyrazeni mame prvni ztratu: Odpadava Petr a Semiik zustava ho podrzet, klobouk dolu, zustat o samote v pulce prvniho marathonu v zivote - to by byla az moc tvrda lekce. Zacina se takzvane rovinaty usek. A to teda byl ten pravy ocistec. Rovinka to jen v prumeru, kousek nahoru, kousek dolu, nestacis ani chytit nejaky rytmus, a vsechno je jinak. V kombinaci s silnym protivetrem... Prumer klesa na 25, ale sil porad citim dost, krize asi prijde pozdej. Pred zacatkem stoupani na Tesak opoustim skupinu, vydavam se do trihodinoveho uniku. Jede se porad dobre, a to vlastne az do cile. Cekam krize na Hladovne - nic, na poslednim stoupani - zase nic, dokonce tepy mne zase vesele vyskakuji prez prah. Nu to bych neveril. Dojed po rovince celkem nudny, trosku to zpesruje jen domlouvani po mobilu s Natasou, ktera se ztratila a prehanka. Touzenych 8:30 jsem neudelal ani nahodou, ale dostal jsem se pod 9. Zlepseni oproti lonsku minilalne (20 minut, ale loni to bylo o 5 km delsi). Zase vzhledem k tomu, ze trenovat jsem zacal az na konci unora, neni to tak zle. Prumer 24.7 odpovida mym nejlepsim lonskym vysledkum (Rampusak a Kral). Takze na vstup do sezony nebylo to spatne. Je tu urcity nepomer mezi pocitem dobre odjeteho zavodu a vysledkovou listinou (sakra, nu uplne vzadu!). Zase na Mamuta skoro nejezdeji cykloturisty a hobbiky. Ani organizatory s nimi nepocitaji (limit nastaven na prumer 22.5 misto obvylkych 20. Dalsi vec - 2 hodiny po dojezdu viteze se zbali cilova brana, a zacina tombola apod.) Tak mame to za sebou, a tesim se na Rampusaka.