Je 31.5.2008,10.00 a právě začíná můj 9 silniční závod na dlouhou distanci / 7 x maratón + 2 x dvanáctihodinovka/.Závod na 170 km - Specialized Sudety Tour 2008.

Jsem nervózní a to dost.Ostatně jako vždy před závody.V pátek jako „přípravu“ jsem nastudoval loňský Jurův report a ten mě utvrdil v názoru,že rozhodně není kam spěchat.Závod je „ rozdělen“ do dvou kol.První, to výrazně lehčí z hlediska profilu,tvoří krátkou distanci Sudet,170 tku dotváří okruh druhý, s  výrazným pilovitým profilem.Celkem se dá napočítat 9 těžkých stoupání.Některá jsou krátká ,ale o to strmějsí  , sem tam se k tomu přidaj i kostky,některá zas ne a ne skončit.Když jsem vymýšlel jak pojmou tento report,myslím,že kopce budou tím správným motivem.

1. na začátku není kopec ale rovina tak cca 30 km

Celý balík jede pohromadě.Povrch silnice je pocukrován jemným štěrkem.Do toho v protisměru auta,autobusy,nadávám jak špaček,každou chvíli čekám defekt nebo pád.Balík je velmi nervózní.Vedlě mě Gavoš s Quitem.Jsme domluveni,že Sudety zkusíme spolu.Gavoš mi hlásí,že jede nad prahem,ale zvolnit se nedá.Tu rovinu musíme proletět v balíku.Já se cítím v pohodě,mohl bych jet výrazně rychleji,ale s ohledem na stav silnice a protože nechci své parťáky utavit a vědom si náročnosti Sudet v jeho závěru,spokojuji se s tím,kde jsme.

2.Horský pas.

Tak to je docela sranda.Chci psát o kopcích a už na první si nepamatuji.Snad jen,že v těchto místech,cca na 30 kilometrů po startu jsme měli avs výrazně nad 35km/h.Někde zde jsme vytrousili Quita.Doplatil,jak mi sám potvrdil,na náročnou dvojkombinaci s Doksy.Tou dobou jsme jeli ve čtyřech,možná v pěti,za zmínku stojí přítomnost sympatické dámy z Kooperativy.Matně ještě vzpomínám ,v následném sjezdu mi regulovčík opoměl ukázat odbočku a tak jsme si s Gavošem trochu zanadávali a museli cosi přišlápnou abychom se přicucli zpět.Na představci jsem měl přilepenou mapu a stále jsem zjišťoval co nás čeká a nemine.Blížila,či spíš my jsme se pomalu blížili k první ostré zkoušce vůle,síly a odolnosti totiž k Vysoké Srbské.Prý má místy až 22% a na kostkách.To jsem věděl od Jury.Zde v tuto chvíli,se hodí,zmínit cosi o Gavošových převodech.Gavoš totiž,při příjezdu do Teplic,zjistil u svého zadního kola Mavic povytrženou špici.Ale pokud je na místě servisní vůz Mavic a pokud Vám z něj navíc půjčí nový zapletený set,zdá se,že je vyhráno,ovšem,nesmíte až při závodě zjistit,že kazeta je 11-23 !

3.Vysoká Srbská

Přijedete pod ní,vidíte ji v celé její síle a kráse,kol diváků jak na Alpe d´Huez a vy si docela dáváte.Gavoš najíždí,rve se,já vedle něj točím kašpárka ale i ten docela bolí,ani nechci domýšlet jak Gavošovi musí hořet nohy.Davy bouří,pomáhají seč můžou ale nezatlačí :-).Ne nejde to,slézáme a tak na bufet,který je přímo nad touhle roztomilou prasárnou,přicházíme po svých.Nicméně nemám pocit,že bychom něco ztratili,naopak,oproti těm,co ji vysápali se tváříme poměrně spokojeně.Bufet velmi slušný,dobře zásobený,bod pro pořadatele.Upozorňuji Gavoše,že odjíždím z bufetu dříve,abych odsypal,trvá mi „to“ nekonečně dlouho,ani se mi nechce věřit,kolik jsem toho vezl sebou.Gavoše za chvíli sjíždím,vytváříme skupinku zas asi tak 4 člennou.Složení se ale dost mění,někdo ujede nám,někoho sjíždíme my.Já s Gavošem taháme,s námi pak ještě jeden sympaťák z OD Morava,který však,jak nás upozorňuje jede jen krátkou.Jsme někde na 60 kilometru a s Gavošem to začíná být špatné.Ke všemu ho začíná bolet žaludek a nastupují křeče.Snažím se ho nějak povzbuzovat,ale je to těžké,vidím,že evidentně trpí a to máme za sebou jen třetinu trati a to tu nejlehčí.Nahlas zvažuje možnost ukončit závod na 90 km.

4.vyhlížíme občerstvovačku

Dle propozic na představci je to do Teplic co by kamenem dohodil.Jen dva nevýrazné zuby a rovina.Stále držíme více než slušný průměr přes 33km/h,ani se mi tomu nechce věřit :-).Nicméně trochu jsem se přepočítal v tom,že zde odpočineme a něco sil našetříme.Bylo tomu spíše naopak.Důvody ? Sice ne silný,ale protivítr a pak ,rychlost,kterou nasadil OD Moravák :-).Myslel to dobře,sám nám to také řekl, “kluci já jedu krátkou,trochu Vám to rozjedu“,a rozjel.Sice v háku a střídali jen aby si naše mašina orazila ,ale i tak to bylo jak za Malinou z Říčan do Uhříněvsi :-).V závěru mi pak ještě daroval svůj nespotřebovaný gel se slovy,“vem si ho,já ho už dnes na rozdíl od Tebe nebudu potřebovat“ :-).K tomu nám začala docházet voda,což náladu také nezvedlo,naštěstí,dle propozic nás čeká občerstvovačka v Teplicích,tedy na 90 tém km.Přijíždíme do Teplic,trať se rozděluje,ty z krátké to mají do cíle už jen 3 km,ale pořád do kopce.Radost ,že tam nemusím rychle vyprchává ,když si můj již trochu uvařený mozek konečně uvědomuje,že ten cílový brdek ,mě ,a všechny co jedou dlouhou čeká taky.Jsem bez vody,utavenej,první krize.Vyhlížím občerstvovačku ale marně.Ptám se regulovčíka,kde je a jeho odpověď mě virtuálně uzemňuje:“ na Odolově,což je asi za 10 kilometrů“.Tak a teď babo raď.Jsme na 95 kilometru,občerstvovačka z 90 km nikde,Odolov není na 105 km,ale na 135....připadám si jak totální pitomec,nedovedu ten rébus vyřešit,najíždíme do mírného dlouhého magneťáku Krčmov.Vážne uvažuji,že slezu z kola,zastavím u nějakého stavení a budu žebrat o vodu.Toužebně si přeji aby trochu sprchlo.Gavoš jede přede mnou,já v krizi,nálada na bodu mrazu.Ve chvíli,kdy mi snad bylo nejhůře se konečně občerstvovačka zjevila.Na 100 km.Já vím,možná si řeknete,že to zbytečně dramatizuji,10 km,co to je,mě to však rozhodilo sandál a to pořádně .Nicméně ochota holek z občerstvovačky a nealkoholické pivo mě usmířili .Ztuhlé nohy a potřeba zas odsypat mě vedla k brzkému odjezdu,upozorňuji na to Gavoše , že si já jeho nebo on mě docvakne.Gavoš totiž zjevně pookřál.Poté,co pronesl vtip,kterým se se mnou loučil na 90 km jako že to balí jsem nebral příliš vážně.Zvlášť poté ,co jsem za ním jen tupě visel na Krčmov,neschopen mu ani zůstat v háku.Odsypal jsem,vrátil se na trať a jen protáčím nohy a vyhlížím Gavoše.Minuta,dvě,pět.Začínám být nervózní kde je.Dojíždí mě trojčlenná skupina z bufetu, valí to jak o život a já ….naskakuji do ní.

Co teď říci.Ano, řeknete :“ opustil Gavoše,šlapku s kterou si naplánoval skupinu „.Popravdě jsem ale nevěděl,jesli už náhodou není před mnou.Během mé potřeby projelo více cyklistů.Říkal jsem si,že není možné,aby mě ta tu dobu již nesjel,zvlášť po tom,jak on výtečně a já hanebně jel Krčmov.Cítil jsem se bídně,pořád jsem probíral kde ten Gavoš je.Čekat a vracet jsem se ale nemohl,nakonec nejsem tady na borůvkách,jsem závodník na závodě.....

5. ke Krkavčině

Od Krčmova ke Krkavčímu :-) úpatí to je 15 km.Nádherně jsem si oráchl v háku,cítil jsem se zas pln energie,po krizi ani památky.Navíc mi Krkavčina neuvěřitelně sedla.Jo,je to nádhera,když to takhle odsýpá.Grupa,která mě nabrala za občerstvovačkou na mou rozjetou mašinu nestačila :-).V následném sjezdu přišly i kostky,které se mě snažily přibrzdit,ale marně.Těžkej převod,spodní úchop,sjel jsem další tři ,nikdo nestačil a já přijížděl pln sil a optimismu pod bájemi ověnčený Odolov.Byl jsem v skutku rozverné náladě.
Dokonce jsem zažertoval s místními obyvateli : „ prej tu je v okolí nějakej kopeček,jo ?“.

6.Odolov

Schody do nebe.Konrád v trávě.Další nealkoholická třetinka.Tyhle hesla říkají vše o místním Kochánově.A pochopitelně všudypřítomné vedro.Jeden bidon jsem vyčlenil na čistou vodu,kterou se polévám.Bez něj by to dál už nešlo.Fyzicky se však cítím dobře a navíc,do cíle není nijak daleko.Myšlenami jsem již na 2 posledních kopcích,na Závoře a na cílovém stoupání na Váhu.Doufám jen,že to nebudou takové stojky jak Odolov.

7.+8. Jívka II a Radvanice

Na mapě to nevypadá nic moc.V Kolodějích se tohle jezdí na velkou pilu a vpředu se u toho nuděj :-). Ale vedro k zalknutí a pomalu nastupující laktát z tohoto dvojkopcí udělal past na Icemana.Už se mu to nezdálo do cíle kousek.Už si nepovídal s místními,už nežertoval.Pokud bude jednou kupovat nové kolo,bude mít trojpřevodník :-)

9.serpentýny na Závoře

Závora je kopec,který jediný znám.Jeli jsem jej cestou na závod.Autem pochopitelně a i z něj to vypadalo na nekonečné serpentýny.Takovej malej grossglockner,řekl bych.Ale v milosrdném stínu.Naštěstí.Poslední kilometr se zdá nekonečný.Při pohledu dolů se snažím spočítat,kolik „toček“ mám za sebou.Konečně nahoře.Na horizontu docvakávám závodníka na MTB,nechápu.Ptám se,zda mu je silniční maratón na silničce málo :-).Jsem nahoře a vím, že Sudety už jsou v kapse.Teď sjezd do Teplic nad Metují,oráchnu a pak už jen poslední kopec – Váha.V duchu ale nadávám pořadatelům :-).To si fakt nemohli ten poslední kopec odpustit ? :-)

Váha a prohraná tombola

Tak co k Váze.Je to kopec,je těžký,je to na morál,zvlášt ,když člověk pořád upíná oči do dáli, aby co nejdříve uviděl vytoužený cíl.Projíždím cílem,žádnou velkou radost ale necítím.Sápu se po láhvi s vodou a s rozkoší se polévám.“No,ten tandem jsi nemusel nechat jít v posledních 100 metrech před sebe,taky jsi to mohl dát pod 6 hodin“,přemítám.Ale pak,studená voda začíná působit a já se vracím do reality a začínám se radovat.Jo dokázal jsem to.Sudety jsem dobyl.
A ta tombola ? Pamatujte,pokud chcete něco vyhrát,musíte mít u sebe lístek .Bez něj ty tretry nedostanete,Iceman už ví :-)