Víkend to byl moc pěkný, moje první zkušenost tímhle typem závodů, po týdením ujišťování od Šutříka, že to ujedu, jsem se s tou délkou a hlavně převýšením tak nějak vnitřně smířil, po profilu trati jsem ani nepátral, vzal jsem to jako fakt. V nejhorším případě to někde zabalim a dojedu vlakem.
V pátek jsme se ubytovali, zaregistrovali a šli zase spát. Chtěli jsme ještě počkat na Andy, Danu a Ježka, ale nějaká zácpa na cestě je zdržela, tak to už nemělo smysl.
Ráno jsme se probudili, Šutřík nervózně pobíhá po pokoji, přerovnává věci a není s ní moc do řeči. Ale stíhá mě instruovat, ať ten začátek nepřepálim,
že opravdové kopce přijdou až za druhou občerstvovačkou. A prý přišla SMS, že Andy nemá tretry:-( Ukládám do paměti, oblékáme se a vyrážíme na start. Tam vidím Andy jak okukuje ve stánku Meridy nějaký tretry, ona mě ale nezná, neregistruje mě. Až podle Šutříka :-) Představení se, i s Danou, nějaká fotka a tak. Tuším zazněl výstřel, rozjíždíme se, jak jinak než do kopce. V tom mi skoro všichni ujíždí, snažím se fixovat Šutříkův dres a dotáhnout se, což se za chvíli daří. Potom jsem se dostal nějak před Šutříka a už jsem jí neviděl. Vjelo se z asfaltu na polňačku a já najednou osaměl, nikde nikdo okolo, akorát v dáli přede mnou se zvedá prach.Tak jedu, podle rady Šutříka pomalu, v klidu, hlídám tepy. První občerstvovačku jsem projel, jsem svěží a hlad nemám. Potom už mi to všechno splývá do jednoho velkého kopce, na druhou občerstvovačku dojíždím už docela hotovej, doplňuju jonty, baštim banán a jedu dál. Už si akorát pamatuju hroznou stojku po asfaltu, slečny tam hecujou a to já se zase nechám :-) Akorát že nehecovaly nahoře, stojka pokračuje. Zase mlha, rozdělení tratě, cca 45km a nastoupáno nějakých 1100metrů, to horší mě teprve čeká.
Chtěl jsem to stočit na krátkou, ale nechtějí mě pustit. Jeden telefonát z práce, děkuju Ti kolego, aspoň jsem si odpočinul. A zase do sedla a jak jinak než do kopce. Dál si akorát pamatuju další výjezd lesem, taková prudší šotolinka, v půlce mi morálně došlo a tak ten kousek tlačim. Jedu v mlze a mrákotách, občas někoho dojedu, předjedu, jsem dojet a předjet, ukrajuju kilometry do cíle. A musím vzpomenout na trialovou pasáž mezi kamenama na okraji srázu, moc hezká záležitost, i když ten konec jsem tlačil dolů. Na předposlední občerstvovačce se dovídám, že je to cca 13km na poslední občerstvovačku v kravíně. Předtím ale ještě samozřejmě kopec, sloučení tratí s krátkou a pokus o uvisení tandemu. Nemám šanci, nechávám je jet. V kravíně je mi vnucena kola, děkuju slečně a jedu. Úplně jsem zapoměl na Šutříkovo páteční \"támhleten kopec je poslední\" a na něj už nemám, tlačím od půlky a předcházím rychlíky na tandemu. Nechal jsem je za sebou. A potom už vlnkama klesám do Úpice, po přejezdu dřevěnýho mostu najíždím na silnici a jedu směr cíl. Že mě předjede kdejaká paní s nákupem neberu jako výzvu, jedu stále co můžu :-) Závěrečný kostky do kopce na náměstí a je konec. Žiju. Ujel jsem to a to byl můj cíl. Přežít to. Odevzdávám čip a vymýšlím co dál. Jedu zpátky k mostu, čekám na Šutříka a pootm to šmrdlám zase do cíle za ní. Ujela mi, jak jinak :-)
Jídlo, pití, hovoříme s Andy, Danou, Ježkem, umýt kola a potom sebe. V tombole jsme prý nic nevyhráli, jdeme na promítání dvou bláznů, kteří 5 měsíců jeli napříč Austrálií. Neusnul jsem, viděl heký fotky a slyšel zajímavý povídání. Pak už na kutě a spát.
V neděli jsem línej jak veš, z pokoje mě hned tak něco nedostane, až hlad :-) Je příšerný vedro, ještě že takhle nebylo včera. Cestou na vlak potkáváme ještě Andy s Danou, jak makají na orienťáku, máváme a jedeme na nádraží. Nezávidim jim tohle počasí, fuj. Na nádraží jsem mokrej jak myš, ve vlaku je dusno, sauna, fuj. V Hradci se loučíme, do Prahy jedu sám, v sauně, se zpožděním :-(
Takhle nějak si to pamatuju a nezapomenu :-)
Gratuluju všem k dokončení, Andy s Danou k bedně v orienťáku, nemělo by se zapomínat na to, že Andy byla na 32km trase 3.v kategorii, přestože se to nevyhlašovalo a nemá to u sebe napsáno a ani ve výsledcích to není, fakt to v cíli viselo :-)
A děkuju Káťe(Šutříkovi) za cenné rady a za pěknou společnost.