Mé první soustředění na Moravě. Na Moravu jsem odjížděl s velkým očekáváním, především jsem se těšil na Šlapky, které jsem znal jen letmo a na objemy, které léčí.
Vyjížděli jsme ve středu večer kolem 19hodiny ve složení: Iceman (driver), Malina (šampión), Honza Adámek (borec) a má maličkost. Odjezd by proběhl hladce, ale zapomněl jsem si doma tretry, tak jsme se pro ně vraceli. Dále už cesta utíkala svižně, Iceman jel jistě směr Strážnice, my jsme pomalu odpadali a začali klimbat. Ze spánku nás probudila policejní hlídka, myslím někde za Brnem, která si jen chtěla popovídat s naším řidičem. Do Strážnice k ubytovně jsme přijeli kolem (nevím přesně) 23hodiny. Zde nás již čekali Laco, Pedro, Jura a Míša. Za pár minut přijeli Rainy a Quit. Domluvili jsme se s Jurou, že naše soustředění začne zítra v 11hod. Ubytování proběhlo velmi hladce (správce je fotbalista, ale hlavně obrovský pohodář - nic není problém (např. kola na pokoj - není problém atd). Rozdělení bylo jasné a to: Ve čtyřlůžkových apartmánech Quit a Rainy, pokoj č. 2 slovenští bratia Laco, Pedro, č.3. tady jsem byl s Honzou A.
K ubytovně. Jura nám opravdu sehnal za velmi, velmi přijatelnou cenu to nejlepší co šlo (díky, díky moc Juro). Měli jsme k dispozici dohromady pět sprchových koutů, 5x wc, vybavenou kuchyňku (lednice, mrazák, sporák, kompletní nádobí, mikrovlnka, rychlovarná konvice atd), společenskou místnost (no spíše taneční sál s televizí), vše příjemné zatopené a v dobrém stavu. Po prvním oťukávání jsme se dali čile do rozboru toho co nás čeká a kdo jaký je *okot......pardon. Již na prvním našem sezení vznikly dvě věty a jedno slovo, které nás provázely po celý zbytek soustředěn. První věta, která zazněla tak 20x až 40 za den byla: Účel tohoto soustředění je čistě tréninkový. Druhá věta, ta zazněla tak 20 - 30 za den: Pára se odpařuje s Míšinina těla.A slovo to zavedl ihned Laco to je *okot (nikdy mě třeba nenapadlo, že centrovat ráfek se dá pouze otočím-li kolo *okotem nahoru..atd. na milion způsobu).
1.DEN
Ráno bylo cyklisticky ideální, sice troch pod mrakem, ale jinak ok. Vyrážíme na sraz v dobré náladě a s očekáváním, jak těch naplánovaných 150km dáme. Na místo srazu přijíždíme cca o 10min dříve, druhou půlku našeho balíku za pár minut přiváží na svých bedrech Malina. Jura nám nastiňuje trasu a způsob jízdy (mírně, maximálně základní vytrvalost) a vyrážíme směr Břeclav. Na čele jede duo Jura, Malina kteří nám odtáhli celou cestu do Břeclavi (cca 45km) proti opravdu velmi silnému větru. Cestou se k nám asi na 15km připojil cyklista ze kterého se vyklubal třetí muž z Beskyd Touru..V Břeclavi přichází první defekt (Honza Adámek). V Břeclavi jsme změnili směr jízdy více na jih a okamžitě díky větru v zádech Jura s Malinou rozjíždějí tempo, které nepadá pod 40km/hod, po jejich vystřídání se snažíme laťku udržet, tak touto rychlostí pokračujeme dalších pár desítek kilometrů. Počasí nám nádherně přeje, tepy fungují v ZDV, takže super. Tento ideál, ale velmi brzy skončil a napadla nás první opravdu silná sněhová bouře. Balík se rychle přeskupil podle druhu kol (zimáky dopředu, letní na chvost) a již nelituji, že jsem si nevzal letňáka. Po přejetí této přeháňky se od nás odpojuje Rainy a Honza a mi pokračujeme dále směr Strážnice. Cestou nás zachytili ještě dvě opravdu silné, mrazivé, mokré přeháňky ze kterých nás Jura vedl,jak nejrychleji jsme dovedli (jel jsem hoodně nad práh, nejen já....). Tento den nám dal 136km a 4:34hod, ale hlavně mi dodal přesvědčení jak je důležitá týmová pomoc při těchto nelidských podmínkách a určitě to posílilo náš týmový duch. Večer jsme byli navštívit kolegy u Jury v chatě, kde jsme se shodli na dalších variantách zítřejší trasy.
2.DEN
Po prvním velmi náročném dnu jsme již připraveni na vše, tak vyrážíme na sraz, který je již v 10hod. Tento den začal defektem Iceman, ale v průběhu etapy se ukázalo, že mu to na pohodě vůbec neubralo. Jura na nás podle svých slov připravil trasu plnou kopců, tak jsem se velmi těšil!! Vyrážíme opět s duem Malina, Jura v čele a šinem si směr slovenské kopce. Po pár brdcích se odpojují Rainy, Pedro a Laco. Před prvním větším kopcem nás Jura varuje a nastupuje pauza a začíná pršet.... Kopec byl opravdu krásný (stojky, dlouhý, prudký), rychle se rozdělujeme podle stupně úsilí, které jsme ochotni do výšlapu vložit. Nahoře čekačka a nádherný sjezd, další kopec, po kterém se od nás odpojují Malina a Jura (už je nebavilo jezdit v kompenzaci nebo mrznout na kopci). Vytváříme tedy silné kvinteto Míša, Iceman, Honza, Quit a já. Po cca 2km se mi zlomil nosič, který držel blatník. Nosič jsem vyhodil a blatník jsem připevnili k sedlovce gumicuky. V dešti nám je opravdu zima, tak jedeme docela svižně (myslím si kolem 30 a 35km/hod - nefungují nám tachometry), ale ani toto tempo Míše nestačí tak na Icemenovo zvolání Fabiane (Cancellara) jeď! nám Míša nastupuje nezachytitelným způsobem (toto pro osvěžení udělala dvakrát). Do ubytovny dojíždím celý mokrý a zmrzlý, ale spokojený. Díky nepřízni počasí jsme natočili pouze 92km. Po tomto výkonu jsme zašli na večeři do restaurace ve Strážnici, kde k naší radosti dorazilo také osazenstvo chaty. Laco a Quit nás očastovali hereckou etudou, kdo je jaký *okot. Šli jsem brzy spát, protože jsme se dohodli, že dáme další den kolem 190km.
3.DEN
Sraz již v 9:30hod. Vyrážíme směr Slovensko. Skupinka z chaty přijíždí posilněna o jednoho člena (Martin - borec z extraligy...), který s námi absolvuje prvním cca 40km. Po prvním kopci se oddělují Rainy a Laco a jedou si užívat krásného počasí dle svého. Na 50km v jedné vesničce Míša absolvuje svůj první letošní pád (bohužel trefuje Quita, Malina nestíhá dobrzdit tak má ze zadního kola skládanku) v balíku. Jura se projevuje jako velmi zručný mechanik a nejprve centruje neskutečnou osmu Malinovi, později Quitovi a nakonec na 100km také Icemanovi. Od této nešťastné příhody Malina pokračuje na kole, na kterém se jistě cítí jako na rodeu pod rozzuřeným býkem, ale jelikož to je bojovník a týmový hráč, tak absolvuje zbytek trasy s námi. Na 100km dáváme větší pauzu, na které se k nám přidává borec, který vyhrává závody v Moravském poháru. Quit absolvuje svou první velkou krizi a po domluvě s Jurou si trať zkracuje přes Mikulovice, kde na nás čeká. Využíváme super trasy a super počasí pokračuje přes brdky kolem Mikulova do Mikulovi, kde nabíráme znovuzrozeného Quita. Cesta rychle utíká, a když už se blížíme k domovu máme natočeno kolem 180km, tak nám Jura nabídnul ještě obkliku přes Veselí, abychom natočili letošních prvních 200km. Nakonec nám to hodilo 204km za 6:50hod . Jen bych chtěl dodat, že jsme navštívili Slovensko a Rakousko. Na závěr tohoto krásného dne jsme zašli večer do vinného sklípku. Tady jsme se seznámili s naprosto skvělým vinařem Frantou a jeho ženou Zdenkou. Zážitek tady byl vynikající.
4.DEN.
Jsme docela zmoženi včerejším objemem a večerním sklípkem, tak vyrážíme na sraz pozvolna. Nakonec jsme dali jen 40km v kompenzačním tempu, protože nás opět zastihl déšť.
Celkový dojem z soustředění mám velmi pozitivní. Trasy od Jury byly skvěle vymyšlené, nikde se nebloudilo, jelo se dle našich možností, 98% všech 477km odtáhnul na špici Jura (díky, díky) včetně celých 200km v sobotu (ale nechtěl vystřídat....)., ubytování super, složení lidí nemělo chybu (komici Laco a Quit 2008 atd..). Moc se těším na další rok a doufám, že přijede více Šlapek!!! Juro, děkuji za organizaci a odtáhnutí celého soustředění moc, moc se mi tady líbilo.