No teda! Byl jsem rozhodnut, že časovku dvojic vůbec nepojedu, abych případnému parťákovi nepokazil závod. Nicméně mě Soused přesvědčil a já zlanařil Zvaryho. Do Báště jsem nepřijel v tý největší pohodě a navíc jsem zapomněl lahev s pitím, kterou mi na závod půjčil Soused (děkuju moc). Startovní číslo 27, ve šlapkovském roštu druzí. Část prvního kola (pod kopec před Odolenou vodou) jsme letěli, jak blázni (mě to aspoň tak připadalo), skvěle spolupracovali a užívali si to. V kopci však na mě přišla krize... Zvary povzbuzuje "už jsme nahoře!", já si říkám zaplať pámbu, ale to už se přes nás valí Vlk s Adamem. Dvojice, který se přes nás převalili jsem pak už ani nevnímal. Dřel jsem jako kůň a už si to vůbec neužíval. Zvaryho jsem ještě párkrát vystřídal v druhém kole, bylo to však jen sporadicky. Prakticky celou cestu to táh Zvary (děkuju) a ještě stíhal mávat na holky u rybníka :). Ani jsem nestíhal uviset, takže Zvary musel občas i čekat. Za jeho stálýho povzbuzování (jeď!, makej, makej! už je to jen kousek, dem na krev!) jsem se doplazil do cíle. Totálně dehydrován, totálně vyčerpán... hlouběji u dna svých sil jsem snad ještě nebyl. Děkuju Zvarymu za skvělou mašinu, kterou předved (zároveň se omlouvám za uhlák s asi zataženou ručkou), děkuju Sousedovi za zapůjčení lahve s pitím (bez ní bych stopro umřel), děkuju Igorovi za cédéčko z PRSu a vůbec děkuju všem šlapkám za bezvadnou atmosféru. Účast šlapek byla bombastická, dvacetdva lidí v oranžových dresech nejde jen tak přehlídnout :) :)