Na B8-čku jsem se nesmírně těšil. Za prvé, není to hromadný závod, takže nemusím hned od začátku ze sebe vymáčknout všechno, abych takzvaně uvisel, což mne vždy dělá problém, za druhé tuhle trať znám jako vlastní tretry, trénuji tam totiž alespoň tři dni v týdnu. Loni jsem to jel s Diablem, a bylo to fakt peklo. Měl jsem pořad rudo před očima, absolutně neovládal situací, ba naopak, situace úplně ovládala mnou. Jediná věc, kterou vybavuji - starostlivý pohled Diabla zpět přes rameno. Zase co do průměrné rychlosti, doteď jsem jí nikdy nepřekonal. Pavle, dik ještě jednou.
Letos - nádhera, pohoda a krása. Ideálně počasí, nevídaný počet Šlapek, v dobrem rozpoložení ducha připomínám Andělovi, že čeká nás společná jízda do Doks. Obrovským potěšením byla účast Kotě a Vašíka. Výsledek pro mně byl věci naprosto druhořadou, ale cílem bylo odjet tuto časovku co nejkvalitněji. Petr mne ujišťuje, že se cítí perfektně, a už s bojovým hlasitým, ale nesrozumitelným pokřikem vyrážíme. Petr nemá tepák, snažím se dirigovat situací podle mého, a začátek jedeme spíše opatrně, však taky hned po odbočce ve Velké Vsi nás předjíždějí Soused a Gejza. Nic si z toho neděláme, postupně ale zvedáme tempo. Rychlosti vozu formule 1 kolem nás se pronáší další dvojíce Šlapek: Vyhup a Diablo, nemam klobouk, tak alespoň přilbu dolu. V naší dvojici se objevuje malá disproporce: mně lip jdou rovinky, Petr je silnější ve stoupáních, není to ale nic zásadního, lehce se přizpůsobujeme, a střídáme naprosto pravidelně. Na konci prvního kolečka předjíždíme Induraina a Fajglsona, vypadají dost euforicky a šlapají šťastně. První kolo je za námi, 35:40, sil zatím je dost, před sebou vidíme osamoceného Adama, chytá se nás a drží se. Nu nevím, jízda dvojíc v háku je zakázaná, však dvojíce to není. Postupně dojíždíme i Vlka: "Hele, dotáhli jsme ti Adama!", děkuje, zrychluje a mizí v dálce, ale zase sám. Dojíždíme taky Anděla a Honzu. Ty jedou naprosto famózně, v neuvěřitelném zápalu, ale před Předbojem už jsou za námi. Najíždíme na přímku Předboj - Od. Voda, a hele, kolem nás, jako kolem stojících prolétli Anděl a Honza. ???!!! Začínám mít obavy s Doks. A zase něco profrčelo kolem: Hanka a BM. Hanka vypadá odhodlaně, teče jí pot s obličeje, BM se zmraženým úsměvem se drží zuby-nehty. Teď už jen si to nepřepálit ve stoupání v Odolce, aby se pak na rovince nohy točili. Vše jde, jak má. Za Dolínkem předjíždí nás Kolikač s Šemikem. Však jde to s námi s kopce, nemá už cenu nějak šetřit sily, a rozjíždíme to naplno. Až do zatáčky u rybníka máme je stále nadosah a občas se zda že doženeme, však přichází ne nějak výrazné stoupaní, a musím výrazně zpomalit. Petr se v zápalu snaží mne táhnout, jenže nemohu si pomoci, a zaostávam. Je vidět, že ho to mrzí, ale zpomaluje a už jsme v cíle. Nakonec mám pocit velmi poctivě odjetého závodu. Druhé kolečko jsme zajeli o 5 sekund rychleji, než první, průměrný tep 153. Diky všem Šlapkám, úžasná atmosféra. Největší dik Petrovi, jsem naprosto šťastný, že mám v oddílu parťáka na krátké závody.