B8. Závod, který jsem jel loni poprvé mi hodně učaroval v tom, že se zde jezdí hodně hlavou. Taktika, taktika a občas trochu síly. Proto jsem se na tento závod připravoval už loni na podzim a sondoval s kým jet. Pochopil jsem, jak je důležité vybrat do dvojice někoho, kdo má stejnou nebo nejlépe podobnou výkonnost. Oslovil jsem tedy Kolíkáče, který mi dal loni košem ve prospěch Šemíka, ale ten se zase různě vykrůcal takže mi bylo jasné, že Šemíka neopustí. Vyhup by mě serval z kůže, to jsem nechtěl dopustit, tak padla volba na Hanku. Říkal jsem si že mi dá určitě košem, protože tenhle typ závodu už nejezdí, ale ona překvapila, že hned na poprvé začala účast zvažovat. Samozřejmě, je ještě daleko. Náhle jsem si uvědomil, že Hanka bude po zimě v této době určitě v lepší formě než já, který teprve vylézám z cyklistického brlohu. No nic budu se muset tedy snažit, abych moc nezaostával. Sešel se rok s rokem a B8 je tady. Ve středu před závodem jsme ještě potrénovali spolu intervaly na Štěchovický a vyzkoušeli si souhru a spolupráci. Bylo vidět, že mám co dělat, abych na rovině uvisel. Taktiku jsem nechal na Hance, protože je jistě zkušenější, ale neodvážila se hned předem něco vymyslet. Schválně to nechala až v den závodu. Přišla sobota. Ráno jak vymalovaný. Jsem líný jet na závod metrem či autem, tak volím zahřívací rozjížďku přes Řepy, Lysolaje a Stromovku, kde potkávám Pavla Chyského (CKKV). Probrali jsme spolu zimní přípravu a schodli se že trénujeme téměř stejně. Musel jsem ho však opustit, protože směřuji na sraz Šlapek na Ládví. Tam se táké sjeli Igor, Jestřáb, Petr, Anděl, Miki, Diablo a já. Jedem na Bášť přez Březiněves a Líbeznice až na Igora, který zvolil opačnou cestu. To jsme my Šlapky. V Bášťi se sjíždíme neuvěřitelných 22 Šlapek. Hravě jsme překonali pořadatele z CKKV. Máme po zaregistrování hodinku do startu, tak si jedem osmu projet. Větřík trochu fouká, jinak je spíš horko. Hanka mezitím vymejšlí taktiku. Na mě padá odtáhnout všechny kopce, především táhlé stoupání do Odolené Vody a Hanka si zase vezme sjezdy. Po rovinkách budem střídat podle momentálního pocitu. Ono se to asi nedá přesně naplánovat. Start se blíží a oranžový vlak s 22 vagónky stojí po dvojicích v zástupu. Pro mě velké překvapení je, že přijeli Kotě a Vašík. Od startu, který rozjela Hanka se snažíme nabrat co největší tempo. Fouká docela proti, ale sil je dost, tak to překousáváme. Hned v Břežanech tatrovka a zleva dva borci jak vítr. Komplikace hned na začátek, projel jsem díru. Za to mě Hanka vždy nejvíc peskuje. Když projedeš díru, nesmíš se ke mě nadosmrti hlásit . Přece si neodrovnám na B8 kolo . Od té doby se soustředím na silnici víc než na svůj výkon . Střídáme se zhruba po minutě a Hanka mezitím udává taktické pokyny. Táhne mě Velikou Vsí a šetří mě na stoupání do Odolené Vody. Zpočátku jedeme přes 30, pak musíme trochu slevit. Neustále pošilhávám za sebe jestli je coach za mnou, ale protože slyším její hlasité oddechování můžu bít klidný a držet tempo. Už jsme nahoře v Dolínku a já předávám žezlo. Následuje rozbitá silnice do Břežan, kde se spíš vezu a odpočívám. Další riskantní chvíle přichází v době kdy nás předjíždějí borci z Kladna a autobus proti. Je to o fous. Jedem na Předboj a konečně vidíme první Šlapky. Źe by Vyhup urval Diabla. Ne né, je to Kolíkác se Šemíkem. Pro nás překvápko. Projíždíme prvním kolem a mám co dělat se udržet v mezích silnice. Vítr fouká čím dál víc a mě začíná píchat u boku. První známka přepáleného prvního kola . Na Hance je už ale také vidět únava už tak usilovně nestřídá. Předjíždíme Induraina s Fajglsonem a v zápětí Zvaryho dvojici, která jede docela pomalu, ale neustále něco brumlá. Za Předbojem je najednou před náma houf Šlapek . Hanka se směje že to není hromadná vyjíždka. Předjíždíme hromadnou oranžovou osmičku, kterou táhne Anděl pak nic pak Honza, Petr, Igor, a Adam a už nevím kdo další . Anděl s Honzou se za nás přicucli, ale stoupání do Vody je odkonektilo. Já už docela melu z posledního a Hanka se drží zuby nehty. Vždycky si řekne přidej nebo přibrzdi a já podle toho měním tempo. Jednou jsem ovšem zřejmě opačně vyhodnotil požadavek a ujel z dohledu. Včas jsem naštěstí svůj omyl rozpoznal. To bych to schytal. Snažím se Hanku do stoupání povbuzovat a je vidět, že to pomáhá. V Dolínku už to zase rozjíždí na plné obrátky a já se snažím jí co nejvíc schovávat za sebe. Motáme se trochu po trati a krev do žil nám vnáší vidina Vyhupa s Diablem. Jenže po rovinách jsou rychlejší a do cíle nám ujíždějí. Hanka mě neustále povzbuzuje abych zrychlil, ale už to moc nejde. Tep se po celý závod téměř neustále drží nad 170 a já se divím, že jsem to ještě nesložil. Je tady cíl a Diablo s Vyhupem před námi, bylo to tak fifty fifty. Nakonec jsme byli lepší o 14s, což je určitě skvělý, ale musím smeknout pře Diablem že to uvisel. Vyhup mu určitě maximálně pomáhal, ale kdo jezdí Koloděje ví svý. Koukám na zasolenou Hanku oblepenou potem a dalšími ... a je na ní vidět že je spokojená. Perfektně jsme se dokázali sehrát a nenašel jsem žádné hluché místo. Teď už jen počkáme na výsledky. Jeli jsme ještě na 15 min protočit nohy a rozebrat závod, mezitím se zdravíme se Šlapkami které dorazili do cíle. Zase všude oranžovo . Je to tady. Moje životní chvíle. Konečně se mi podařilo vystoupit na bedně nejvýše. Je pravda, že jsme patřili. asi, mezi favority, ale nikdy nikdo nemá nic zadarmo, musí to odjet. O to víc mě těší se sejít s Andělem na jedný bedně. To se opravdu nestává denně. Mám teď doma zlatou medaili z kategorie Ženy a Mix, což může znít pro mě úsměvně , ale pro mě je to zatím ten největší vrchol. Zvlášť po boku ženy, která toho už tolik dokázala. Díky, budu na tento den dlouho vzpomínat. zaznam z polaru je zde