Brdské peklo
Ráno vyjíždím z JM na start do Řevnic vcelku s dobrou náladou a malým zpožděním. Přijíždím na Zbraslav kde jíž číhají odpočatí Igor, Miki, Kolikáč a další dva borci balíku, kteří ale dnes nezávodí. Cesta je klidná a vše je naprosto v klidu.
Přijíždíme, registrujeme se docela se nás sešlo dost jak šlapek tak lidí do balíků, samá elita, kterou vidím většinou jen na startu a pak až na bedně.Při registraci zjišťuji, že musím startovat v prvním balíku, jsem neskutečně nadšen, a už se těším jak mě utrhnou a pak pojedu sám.
Přesně tak to bylo v reálu ve 1/4 kopce je nechávám jet. Vůbec mi to nejede, nemám den jezdec, nohy jako špalky z bukovýho dřeva a ještě jedou 18 až 20. Pařák jak ve skleníku, prostě ideální rozpoložení, krátce po startu. Dávám se dohromady s dvěma kluky, jeden je prodavač z obchodu od Štorka, druhý mladší asi 25 let kluk, postavou spíš sprinter, jezdí UAC letos prvním rokem.
Na Řevničáku na nás řve Miki, já už ji vůbec skoro nevnímám. Dole pod kopcem někde za Mníškem jsem na slunci už tak upraženej, že si přeji aby lilo nebo chumelilo a mrzlo dohromady. Pomalu chytám zimnici z vedra a začínám myslet, že to zabalím. Na mě fakt moc hic a navíc se trápím a jede mi to jak zvířeti po trefení jedovatým šípem. Někde před Dobříší nás dojíždí 2. vlna, Vyhup na čele za ním všichni ale jedou úplnou pohodičku v poklidu sjíždějí, žádný kalup. Vybízím ho ať se schová do balíku a šetří se na závěr. Projíždíme s nimi Dobříší, vjíždíme na kostky a mám pocit že vjíždím na písečnou pláž kolo se vlní, boří poskakuje a třese se mnou. Tak to ne nechci se utlouct, moji kluci odjíždějí asi o 200 metrů ale mám je na dohled, dojíždím je protože na mě čekají. Ten kopec za Dobříší se mi jede jakž takž, ale je to spíš úmorná cykloturistika než závod, trápím se furt dál, ale už nemám na výběr jak se rychle vrátit zpět takže musím trpět dál.
Dále už mám z tratě pouze částečné záblesky utkvělé v paměti jako naplňování bidonů ve studánce v kopci před Jinci, studánku znal kluk od Štorka, to byla spása krásná ledová voda plním vše co mám, chladím se a relaxuju. Předtím nás už předjel Diablo, jel na špici ale jeho šlapání bylo rychlé ale už ne ladné asi byl zde už docela načnutý. Sjezd do Jinců byl taky pěkný. Pak byla rovnější pasáž před posledním kopcem přes Brdy, tak jsme sbírali s kluky poslední zbytky všech sil a hecovali se, že ten kopec vyjedem. Nohy mě pálí ukrutně už 20 km a je to horší a horší, chce se mi do nich vlít vodu ale vím že to nepomůže, leju aspoň zbytečky kapek vody za krk, trochu to chladí. Ten kopec se mi jel docela dobře, vzpomněl jsem si že jsem ho jel již jednou dolů a není tak dlouhý a je spíš prudší. Jdu tedy na špici a rozjíždím tempo, jedu, bud přežiju nebo zdechnu. V polovině vidím jednoho závodníka úplně vyšitého jak je skloněn nad kolem a je úplně grogy. Projíždíme asfaltovou marmeládou v zatáčkách a dostávám se bez problémů až na vrchol. Tento kopec se mi jel úplně nejlépe ze všech na trati. Pokračují dál, klukům ze skupinky odjíždím mám tak 30 s náskok ale jedu s tím že mě dojedou.
Nemám už ani kapku vody a to už asi půl hodiny. Jsem vyschlej na troud. Největší utrpení jsem myslel že mám za sebou, ale to byl omyl, to jak jsem jel poledních asi 15 km na totálním slunci si vůbec nepamatuju. Předjel mě HonzaA, ještě s dvěma kluky a po minutě Kolbaba. Oba chtěli ať jedu s nima, ale já byl už úplně vysmaženej a bez vody a morálky vůbec jet dál. Začínám si představovat studenou hospodu s kamennou chladnou podlahou a natočenýma studenými sklenicema piv, to mě drží v sedle a v duchu ochlazuje jinak byl se skácel z kola. Projedu Liteň kde můj zrak hypnotizuje hospoda u silnice a pak pumpa, kde má sto chutí zlézt z kola. Přišourávám se do Řevnic na kostkách jedu rovně k zámku, jsem totálně mimo, jedu zpět a hospy doleva, kde zase málem slejzám pro něco k pití. Jedu dál a závěrečný úsek po kostkách kolem hřbitova a serpentiny nahoru bych nechal jezdit CKKV celý léto v 35 st. na slunci a nasucho každej den až do vyléčení. Značka na silnici 600 m do cíle mě totálně oddělala a musím na pár vteřin zastavit před poslední zatáčkou, protože na slunci už nemůžu vydržet ani vteřinku. Teď už vím co je to zkolabovat na cílový čáře. Potom co zase vidím na cestu dojíždím do cíle. V cíli nemá nikdo ani kapku vody. Už jsem mrtvej, takže mi to už ani nevadí. Kutálím se skopce dolů přímo za vodou a pivem do hospody kde už jsou asi všichni kromě mě.