Tak minulý týden jsem absolvoval setkání dealerů jedné nejmenované a nejlepší americké značky kol v USA v Coloradu v Copper Mountain. Nehodlám tady nějak vychvalovat kola na kterých jsem jezdil. Spíš napsat o tom jak jsem si zajezdil, co viděl a čeho si všiml.
Když jsme přiletěli do Denveru bylo tam asi 35°C a to leží asi v 1500 mnm. Naše 17ti člená skupina nasedla do autobusu a frčela směr hory. Okolo rovina jak u Kolína (akorát jiná rozloha )jen v dáli v oparu příslib hor. Po asi 40 mílích jsme začali stoupat a kolem se to začlo pěkně vrásnit. Trávu vystřídaly stromy a sem tam vykoukl vzdálený vrcholek se zbytky sněhu. Stále jsme stoupali a když jsem se v jednu chvíli ptal jak jsme vysoko, překvapila mě odpověď, že v 3000 m.n.m na dálnici. Pak jsme ještě vystoupali po mísní okresce do průsmyku 3500 m.n.m a kolem se povalovaly roztroušené haldy sněhu. Trochu jsme klesli, trochu stoupli a byli jsme v Copper Mountain v 2800 m.n.m. 25°C a sluníčko, krása. Dýchalo se fajn a tak jsem zkusil testovací výběh do svahu sjezdovky. Po dvaceti metrech jsem měl v krku žiletky a málem omdlel. Za 10 minut jsem se vzpamatoval.
Registrace, ubytování a další aktivity v baru
Den horských kol
Po dopolední přednášce a obědě jsme vyrazili na horská kola. Že prý jsou 2 možnosti lanovka nahoru a singltrek dolu nebo i nahoru kolmo. Nejsme přece másla a tak jedem za svoje. Hustý- v krku pálí, plíce nestíhaj, pokračujem až na vrcholek nad lanovku už jen ve dvou 12200 stop nad mořem(3718m). Krásný výhled. 22°C
Cesta dolů po singltreku měla snad 15 km. Dole necítím ruce a nemůžu se zbavit šťastného šklebu. Půjčuji si ještě sjezďáka lanovkou nahoru a dolu kudlu. Ufuněnej přijedu dolu, celý od prachu.
Den silničnich kol
Po nutné prezentaci kol včetně ukázky Boonenova speciálu na Paříž-Roubaix. Jdem odpoledne na kola. Formuje se 10ti člený balíček a jedem po úzké asfaltce jen pro cyklisty.
Krásnou přírodou stále nedaleko silnice vyjíždíme až do 3200m.n.m. Občasné závodní choutky dosti tlumí nedostatek kyslíku. Pak sjíždíme 19km dlouhý pozvolný sjezd, napojujem se na silnici, kde máme vyhrazený odstavný pruh a každé 2 km je cedule upozorňující řidiče, že sdílí silnici s cyklisty. Dokonce nám dávají přednost při odbočování. Neskutečné. Za celou cestu jsem nemusel kvůli autu vycvaknout.
Na obrátce jsem píchnul. Zůstáváme se šéfem a lepíme ostatní jedou napřed. Pak jedem neskutečnou kudlu a postupně je dojíždíme. Kilometr před vrcholem nás chytá déšť teplota klesá na 8 °C. Půjčuju si návleky na ruce a vestu. Cestou dolu mi zmodraly kolena
Celou cestu jsme potkávali neskutečné množtví cyklistů - uvolňovali cestu, zdravili a vůbec byli neobvykle slušní. Ze 70% na silničních kolech. 50% všech byly ženy, skoro všechny na silničkách. Když jsem potkal jednu na titanovém Litespeedu za asi 200000 kč málem jsem spadl s kola. Celkově to dalo 70 km. 1370m převýšení
Silnice den druhý
Další den byla volná zábava. Někdo volil nákupy v outletech, někdo jako já se šéfikem švih. Kola jsme měli osazená Durou 2009 a oba nás uchvátila. Tentokrát jsme zvolili druhý směr s méně brutálním profilem, takže to ve výsledku dalo 78 km a 1160m převýšení. Jeli jsme docela tempíčko, i přesto nás výsledná průměrná rychlost lehce přes 32 km/h dost překvapila. Zbyla ještě trocha času, a tak jsem zkusil ještě časovkářskou kozu. Skalpel na vzduch! Dýchalo se už docela fajn. Byla sobota a cyklistů ( a CYKLISTEK) jsme potkávali ještě mnohem víc.
Následující den už jsem musel zamáčknout slzu a zabalit kufr.

Chcete-li poznat cyklistický ráj jeďte do Coloradských hor! Kurz dolaru tomu přeje
Ale pozor zima tam trvá od konce září do května.
:-)))