Letošní BeskydTour se nesl v duchu až "komorní" účasti Šlapek. A bylo nás pět. Já jsem se do Frenštátu svezl s Pavlem Matouškem z XCR Svorada SiDi teamu, Igor s Honzou přijeli spolu, pronásledováni Kolíkáčem a nakonec Aleš, který se mezi námi však objevil až po závodě. Celkově se letošní Beskyd vyvedl a pro mě to byl víkend nabitý zážitky a endorfinem. Příznivé počasí, skvělá trať, skvělí lidé a dobré výsledky panovaly letošnímu ročníku. Jenom mě mrzí již výše zmiňovaná (ne)účast Šlapek. Ale pojďme se na vše podívat podrobněji.

Vyrážíme 17:30 s Pavlem z Brna za nádherné bouřky a říkáme si, že to nám to pěkně začíná. Avšak jsme klidní - sledovali jsme předpověď počasí. Zítřek má být na horách kolem 20°C a beze srážek. Ještě jsme cestou potkali jednu bouřku a v 19:30 zastavujeme u hotelu Ráztoka, kde je prezentace letošního ročníku - změna oproti loňskému ročníku. Tento hotel je přímo u začátku stoupání na Pustevny a závodníci při závodě projíždějí přímo cílem, což je taky zajímavé :-). Při prezentaci chci vzít věci i ještě nepřítomným Šlapkám, ale kvůli dvojímu překročení hranic na Slovensko chtějí pořadatelé znát číslo občanského průkazu či pasu. No holt budou si to muset kluci absolvovat sami. Jedeme se ubytovat do penzionu U Lip, kde jsme bydleli i loni. Tam zjišťujeme, že zamluvený je jeden dvoulůžkový pokoj a že zbytek bude "pravděpodobně" v hotelu Rozkvět o 300m výše. I odebéřeme se do tohoto zařízení, kde se dozvídáme, že žádné postýlky u nich nedostaneme. Začínám tušit, že poklidné rozjetí před závodem v nádherném podvečeru nebude pravda. Putujeme zpět do penzionu U Lip a zároveň volám Kolíkáčovi, který vše objednával a Igorovi, který vše platil. Po chvilce rozhovoru s majitelem penzionu se rozhodujeme počkat na kluky a pak ubytování řešit. Majitel penzionu nám nabídl, že nám pokoj dvoulůžkový nafoukne na čtyřlůžkový. Když jsme mu oznámili, že je nás pět, zvedl ještě významně prst a dodal "pět?, to bych taky uměl!". A tak jsme konečně věděli, že na závod se všichni vyspíme. Sedli jsme do Kolíkáčova auta a odjeli do nedaleké hospůdky Na Maraláku, kterou jsme objevili loni a věděli jsme, že tam dobře vaří. Následoval nádherný večer plný vtipů a plánů na zítřejší závod. V 23 hodin jsme však už pomýšleli na spánek a v 0:30 se nám to již také podařilo. Budíček byl určen na 7:00. Start na 9:00. Jediným problém v našem ubytování se stal záchod, který holt byl jeden pro pět lidí a ještě k tomu šíleně pomalu natékal. Ale to bychom nebyli inženýři, kdybychom něco takového nevyřešili pomocí odpadkového koše :-) Konečně máme všechno nachystané a jak říká Pavel: "zatímco jiní už leští, my ještě dotahujeme" - je 8:30 a my musíme na start. Cestou již potkáváme rozjíždějící se borce z OD Morava, KCK Zlín apod. V 9:00 vše vypukne a už jsme na trati! Spolu s Kolíkáčem a Mirkem Zbuzkem si hlídáme pozice v obrovském hlavním balíku a pálíme to přes 50 km/h po výpadovce z Frenštátu. Zezadu jenom slyším Kolíkáče, jak řve: "ty krááávo!!! Hned po startu takový bomby!!!". Já si hlídám tep a jdu jen lehce přes práh, abych neprokaučoval hned začátek. Pomalu se proplítám balíkem kupředu a myslím si, že Kolíkáč s Mirkem jsou v závěsu za mnou; není tomu však tak. Když mám čelo hlavního balíku na dohled, ale Kolíkáče z dohledu a pořád jedu podle tepáku dost velké bomby, rozhoduji se zpomalit a přejít z UAC tempa na marathonské tempo. Asi po 5 minutách mě dojíždí Kolíkáč a sděluje mi neradostnou novinu, že Mirek Zbuzek píchnul a opustil náš beskydský expres. Tak to je ztráta, pomyslím si. Postupně ztrácíme hlavní balík, ale nabalujeme spoustu dalších a formujeme snad stočlennou druhou vlnu. Před Frenštátem jedeme pěkně ve dvoustupech mírným stoupáním okolo 30 km/h s Kolíkáčem vedle sebe a konečně je čas si taky trochu pokecat. Když tu mi Kolíkáč říká: "mrkni za sebe, jede s náma Sosenka". A je tomu skutečně tak - prý píchnul. První obžerstvovačka pod Pustevnami je pro nás pouze na doplnění pití a hned frčíme dál. Mrknutím na mé VDO, musím konstatovat slušný průměr 33 km/h. Konečně hory, říkám si, když projíždíme cílem, zatáčíme doprava a na budíku mi naskakuje 8% a 15 km/h. Kolíkáč si stěžuje, že je to moc vysoké tempo a tak zvolňuji na 14 km/h a ptám se ho na tepy, abych ho zbytečně neutavil jen o malinko vyšším tempem. Nasazené tempo mi plně vyhovuje, nemusím se nijak příliš "mačkat" a i Kolíkáč je spokojený. Je to zároveň první místo, kde začínáme předjíždět. Pomalu, ale jistě sjíždíme ve stoupání pár lidí a na horskou prémii na Pustevnách vjíždíme s Kolíkáčem ruku v ruce. "Nech tady mozek a hurá dolů!!!", řve na mě Kolíkáč, ale už v první serpentině zaostává a dole mám takový náskok, že skupinka 5-ti lidí s Kolíkáčem mě dojela až skoro u nájezdu na hlavní silnici, přestože jsem nešlapal a čekal na ně. Aspoň jsem měl čas na občerstvení. Pak jsme roztočili tango. Průměrná rychlost klesla na 30,5 km/h - pořád slušně držíme plán. Pár borců zahnulo na krátkou, ale pořád jsme pokračovali asi v 7-mi lidech nahoru na Soláň. Jako obvykle, někteří začali nastupovat hned dole a nasazovali zbytečně vysoké tempo. Já jsem nasadil již vyzkoušené tempo z Pusteven a za mnou se usídlilo několik lidí včetně Kolíkáče. Cestou nahoru jsme opět dojížděli pár odpadlíků, z nichž se k nám někteří přidali. I tak se stalo, že dole pod Soláněm ve Velkých Karlovicích je nás asi 10-ti členný balík a po troše povzbuzení to začínáme na špici roztáčet. Po Soláni máme průměr 29,4 km/h, což se mi pořád líbí. Hoši jedou asi 30 km/h, ale zdá se mi, že do mírného kopečka s větrem do zad by se mohlo jet i víc a tak přidávám na 33-35km/h. S tím už mají někteří problémy, ale Kolíkáč se drží, víc mě nezajímá. Hned jsme u odbočky na Kasárně a kopec se malinko přizvedne - držím tempo a jedu stejné tepy, nikdo však už nechce střídat a balík řídne na 5 lidí. Jede se dost po větru a tak si jede každý vlastně skoro na sebe a balík mu moc nepomáhá. Rychlost 28-30 km/h držíme až pod ostrou zatáčku, kde se kopec poprvé a naposledy pořádně zvedne (a povolí až nahoře). Snažím se opět jet tak, aby to vyhovovalo Kolíkáčovi, ale nakonec se domlouváme, že na něj radši počkám na občerstvovačce, protože se mi chce močit. Dojíždím cestou nahoru asi 5-7 borců a nahoře konám potřebu. Zároveň zjišťuji, že jim došel ionťák a musím si vzít čistou vodu - to je tady už i Kolíkáč a pokračujeme dál. Ve sjezdu do sedla pod Kasárně trochu poodjíždím, ale Kolíkáč ztrátu stahuje a mírné klesání do Makova již rozjíždíme naplno. Jsme 4 borci a tak musíme spolupracovat všichni. V Makově ostrá levá a já sleduji průměrnou rychlost, která klesla na 27,7 km/h. To mě zklamalo a tak jsem nasadil dost ostré tempo (stejně jako na Pustevny o pár km dříve :-) a začali jsme stoupat na Bumbálku. Hoši za náma včetně Kolíkáče toho však mají dost a tak trochu zvolňuji s vědomím, že balík bude ve sjezdu do Bílé potřeba. Přesto jedeme na Bubmálku docela svižně. Pořád kontroluji Kolíkáče a ten tam pořád je. A najednou jsme nahoře a on tam není! Cestou jsme sebrali ještě dva borce. Ten jeden se udržel, ale ten další odpadl s Kolíkáčem. Chvíli na něj čekáme, ale nejede. Tak nic, říkám si a dávám pokyn, že to roztočíme na špici. Borci ze začátku nechápou, proč by měli z kopce šlapat a rychle točit špici, ale po chvilce jsme se domluvili a docela to šlo. Dojíždíme další dva a tak na občerstvovačku v Hamrech dojíždíme již v šesti. Chvíli tam na Kolíkáče čekám a ten se nakonec objevuje, ale prý je mrtvý a mám jet sám. Tak se ptám, kdo jede dál a několik borců jako že jo, tak razíme asi ve 4 lidech. Za nádrží jedeme, co asfalt dovolí, nabalíme pár dalších lidí, ale nakonec se trháme ještě s jedním borcem a ujíždíme ostatním. A je tu poslední kopec - Smrček. Začínáme zvolna, oba už toho máme dost. Postupně se ale zase dostáváme do vrchařské nálady a vrch, který se příšerně zvedá, jedeme zase slušným tempem. Sjezd je tentokrát lépe označen než loni a tak nemáme problémů. Už nás čekají "jen" brdky na loukách před cílem. Je to ovšem ještě nekonečných 12km. Dojíždí nás jeden borec, který píchnul a společně ještě pár lidí dojíždíme. Na spurt se moc necítím, i když vidím, že ti okolo mě jsou na tom podobně. Na zemi se objevuje značka "cíl 1,5km". Po chvilce trochu přidám a udržuji vyšší tempo. Dva odpadli, dva se drží. Do cíle je asi 0,5km a tak se rozhoduji a ještě trochu přidám. Hurá! Odpadají i zbývající dva. Projedu mostek a levá do cílového kopečka - tam vidím před sebou ještě jednoho borce. Pomalu ho dojíždím a na závěrečné metry přeci jenom jdu do spurtu. Konečně!!! Je to tam!!! Čas 6:33:57. Průměr čistý 28,19 km/h. Nastoupáno 3300m. Chtěl jsem to zkusit pod 6:30 a ještě na Smrčku to vypadalo, že by to mohlo vyjít, ale ten konec je děsně dlouhý! Za chvíli po mě s odstupem asi 4 minut přijíždí Kolíkáč. Jsme totálně mrtví, ale šťastní. Jdeme se osprchovat a zkulturnit než přijedou Honza s Igorem. Na pokoji je zrovna Pavel, a tak se dozvídáme jeho výsledek: 5:43. Není co dodat - pouze stisk ruky. Po očistě se vracíme do cílového prostoru a asi za půl hodinky - těsně před 17h v čase 7:57 přijíždějí Igor s Honzou ruku v ruce jako rodní bratři - moc hezký závěr. Ještě čekáme na Aleše, který také trať zvládl a pokořil, i když nejpomaleji ze Šlapek.

Následuje večer v hospůdce "Na Maraláku", kde je sice nádherná zábava, ale všichni jsou tak unavení, že jdeme brzo spát. Ráno nás probouzí Igor už před sedmou, čož se mi moc nelíbilo, ale co člověk nadělá v dvoulůžkovém pokoji :-). Kolíkáč a Igor s Honzou se po snídani sbalili a odfrčeli směrem ku Praze. To my s Pavlem jsme si v pohodičce sbalili, oblékli se do cyklistického, autem dojeli do Raškovic, vytáhli kola a pokořili ještě Lysou horu. To by bylo, abych tam nebyl, když jsem tady, prohlásil Pavel a já s ním vřele souhlasil. Výjezd byl nádherný - jenom se mi asi už nepodaří jet ho s průměrným tepem 135 :-) resp. Pavlovi se 119. Tímto výšlapem jsme se důstojně rozloučili s Beskydama a celým letošním ročníkem BeskydTour a frčeli to do Brna.

Moje statistika:
Délka: 183 km
Převýšení: 3300m
Čas čistý: 6:29:27
Čas celkový: 6:33:57
Průměr čistý: 28,19 km/h
Průměr celkový: 27,87 km/h