V poslednich tydnech jsem s tim zavodenim evidentne prehnal, a na Beskyda jsem vyjel s pevnym rozhodnutim co nejlepsim zpusobem dotahnout Honzu az do cile a uzit si nadherneho prostredi a spolecnosti. Trasa podle mne je skoro dokonala. Obzvlast to, ze pred kopcemi mame dost casu na rozjeti a zahrati. Pocasi nam vyslo naprosto idealni, po nekolika tydnech horka a dusna s privalovymi bourkami se pekne schladilo a ani nam nezakapalo. Na start se stavime ve vynikajici nalade, jako vzdy vzadu, skupina A: Honza, Ales a ja. Ale je tu i nas slovensky kamarad Lada Mandrak, prej taky pojede s nami. Chvilku pred startem k nam bezi zarici usmevajici Lu, ze nas tu rada vidi. Dojemne uvitani, a uz bezi zpatky na celo. Nu, zase prozili jsme neco hezkeho jeste pred startem :). Minutu po startu doplazime do brany a pomalu se rozjizdime. Na zacatku synchronizujeme s Honzou tepy, abych vedel, kolik mam jet, aby to nebylo ani malo ani moc. A dal uz to slapeme naprosto strojove, ani se nekoukame po ostatnich. Oni nam stejne skoro vsechni ujizdeji v zachvatu startovniho nadseni. Prijemne prekvapeni: Lada se zapojuje do stridani, a uz to tahneme ve dvou. Bohuzel ale ztracime Alese. A po hodince uz zaciname dojizdet a predjizdet. Tesne za Priborem dojizdime velky balik asi tak 30 lidi, zarazujeme se, a ja vyuzivam odpocinek ke svacine, a uvitani Bartosove Lenky. Honza taky vytahuje z kapsy tycinku, a pta se mne, zda bych to mohl roztrhat. Ale zadny problem, stejne jedou pomalu a nestridaji. Vyjizdime na spicku, zrychlujeme, a balik je na cucky. Honza oznamuje, ze to bylo sice hezky, ale on mluvil ne o baliku, ale o obalu tycinky. Tak ten trham taky, ohlizim se, koho jsme utrhli, a jo, par zavodniku tu je, a mezi nimi i Lenka. Ani se nesnazim nekoho zapojit do stridani, s Ladou nam to jde perfektne, a vnaset zbytecni zmatek do toho nemam zapotrebi. Prichazi prvni vazny kopecek, a nas peloton nam ujizdi, bohuzel i vcetne Lenky. Nase strategie (do kopce setrit sily po rovince setrit cas) jim nevyhovuje. Tak naschle. Porad jedu trosku pod sve moznosti, a cas vyuzivam ke kochani vyhledy a k premysleni. Myslenka prvni: Vetsina borcu, co sem prisli zavodit, muzou z toho byt tak akorat nasrani, protoze vyhraje stejne jenom jeden, a ostatni ten svuj cil nesplni. A to vse na rozdil od nas, co tu trasu tak hezke uzivaji :). Myslenka druha: Lu se cyklodiskuzi stezovala, ze na rozdil od chlapu i pokud zvitezi, stejne na te bedne nedostane pusu. Musim ji po zavode najit a nejak to napravit. Myslenka treti: Pokud to tak pujde, mame sanci zajet pod 8 hodin, coz se mne zda byt takovy hezky cil. Tou posledni se delim se spolubojivniky. Honza neni ochoten o tom diskutovat. Lada je nadseny, a rika ze tim by se mu splnil sen, zlepseni oproti lonsku o 40 minut. Na rovince nekdy u Makova vidim u silnici Lenku. Bezradne stoji u krajnici a vypada dost zdrcene. Kricim, at se rychle chyta nas. A fakt se ji to dari. U posledniho bufetu vsak dojizdime Dasu Likusovou, Lenka chape, ze ma sanci ji predjet, a rychlosti blesku mizi za horizontem. Na konci stoupani na Smrcek prohlasuji, ze to uz temer mame za sebou, a hlavne at dolu jedeme opatrne, byla by skoda tak pekne odjety marathon pokazit nejakou prihodou. Ma to dvojucinek: Honza a Lada dolu jedou temer krokem, to je prvni. Za druhe, Lada si fakt mysli, ze to je konec zavodu, ztraci vuli, a na jednom z poslednich brdku nam odpadava. Dojizdime z Honzou, podporuji ho jak to jde, vidime cil, bereme se za ruku, rvu jako tur, od cilove brany slysim ozvenu. Ale neni to ozvena, to je rev Kolikace. Ze sirokeho okoli se zbihaji lidi, podivat se, co se to deje. Mezi nimi i pan Kocian, a tak prichazime k paru hezkych fotek z dojezdu. Cas pod 8 hodin mame, co si jeste prat? Ale mam jeste neco za lubem. Pamatujete si? Nu jasne, jdu hledat Lu. Tady je! Vyrhala to! Blahoprani a pusa. Nu, ta byla! Proste med! Vyhlaseni, a hele, Honza na bedne! Ono by se zdalo ze to skoro neni ani bedna, druhy ze dvou. Klidek, klidek, drahe obecenstvo, oni ty ostatni proste nedojeli do zacatku vyhlaseni, a Honza je druhy z peti! Tak za rok