Beskyd Tour. Tenhle maraton jsem zatím nikdy nejel, ale Beskydy jsme před lety procestovali při dovolené a tak jsem věděl, že trasa je nádherná a když mi Kolíkáč v zimě poslal DVD se záznamem minulého ročníku a já se na něj při šlapání na trenažéru několikrát koukl, tak ve mně uzrálo rozhodnutí si tenhle maraton letos zajet. Původně jsme chtěli jet se Slávkem Hnízdilem, ale ten se letos kvůli rodinným povinnostem nemohl zúčastnit a tak si místo Beskyda dal alespoň cestu na kole do Špindlu (od nás 220km, slušná náhražka). Ubytování jsem sháněl na poslední chvíli, nejprve jsem zkoušel penzion , ve kterém si zajistili ubytování Šlapky, ale tam mi odpověděli, že je plno. Nekecali, protože obsazenost některých pokojů dosahovala až 250%. Zvolili jsme tedy kemp v Prostřední Bečvě, na start to bylo sice 20km, ale autem jsem tam byl za chvíli. Parkování bylo za 50kč, ale 100 metrů od cíle, takového komfortu se obvykle nedočkáme. Po přihlášení si ještě dávám druhou snídani a vydávám se ke startu na náměstí. Cestou potkávám u penzionu celý tým Vinohradských Šlapek, jak se připravuje. Skoro ani nestačím pozdravit a už držím v ruce od Kolíkáče podrobný itinerář, abych věděl kde v kolik hodin máme být, abychom stihli pokořit hranici šest a půl hodiny. To ještě netuším, jak brzy se tyto plány v mém případě zhroutí jako domeček z karet.
Na startu se stavíme celkem dopředu a netrpělivě očekáváme začátek závodu. Po startu je to jako vždy celkem o hubu. Jede se po vedlejších, celkem úzkých silničkách, pořád se střídají krátké výjezdy a sjezdy. Máme štěstí, že není mokro, jinak by to určitě lehlo, hlavně když se ze zatáčky vyřítila Tatra. Kilometry naskakují a Kolíkáč, Jura a já se v klidu držíme v balíku. V jednom ze sjezdů v zatáčce vjíždím uprostřed cesty do štěrku, který tam den před tím naplavila bouřka a to se mi pravděpodobně stalo osudným. Za chvíli cítím, jak mi zadní kolo měkne a když je místo, tak zastavuji. Před tím se ještě stačím rozloučit s Kolíkáčem, Jura jede trochu vepředu, je mi jasné, že dnes je uvidím až v cíli. Ani mi to nějak zvlášť nevadí, Beskydy jsou nádherné a tak se těším na pěkný cykloturistický výlet. No nakonec to do výletu mělo dost daleko. Co se týče defektů na začátku závodu se již považuji za zkušeného borce. Krátký výčet mých "úspěchu" : 10km silniční Král 2005, 5km MTB Král 2006 a teď 16km. Je zajímavé srovnání s Králem Šumavy. Tam jsem píchnul na 10km, oprava mi trvala dlouhých 8 minut, ale okolo jel neustále nepřetržitý had cyklistů a ani za těch 8 minut jsme nebyl poslední. Tady na Beskydu profrčel balík okamžitě a za ním už jen pár jednotlivců a menších skupinek. Opraveno mám za tři minuty, protože u mě zastavilo jedno z doprovodných aut, jestli se nepletu, tak to byla fialová Fiesta a řidič se ochotně nabídl, jestli něco nepotřebuji a půjčil mi velkou pumpu. Ještě jednou díky.
Dalších 30km se pokouším o jakousi stíhací jízdu, ale je mi jasné, že to nemá valnou šanci na úspěch. Sám proti velkému balíku nemám šanci a zde ztrácím nejvíce minut v celém závodu. Občas dojedu jednotlivce, nebo menší skupinky, ale spolupráce nepřichází v úvahu. Někde na rovinkách u Štranberku mám před sebou docela pěknou skupinku, s nimi bych se mohl svézt, trvá mi několik kilometrů, než je dojedu a taky mi to vzalo dost sil. Když je konečně dojíždím, přichází kopeček a já jim ujíždím. To mi vzalo chuť do nějakého dalšího dohánění skupinek přede mnou. Chvíli jedu před nimi, pak zvolňuji a až k prvnímu bufetu jedu s nimi. Před začátkem stoupání na Pustevny nám hlásí 23 minut ztrátu na čelo. Tak to mám na Kolíkáče s Jurou minimálně 15 minut.
Pustevny: měřeno z Frenštátu je to 12km kopec s 610 metry převýšení, ale to pravé ořechové začíná až u hotelu. 5,7km, převýšení 430 metrů a průměrné stoupání 7,5%. Předjíždím spoustu cyklistů a nahoře jsem za chvíli. Trochu zvolňuji, abych se taky podíval kolem sebe a pak hned dolů dlouhým sjezdem. Dole v Prostřední Bečvě jen přejíždíme hlavní silnici a máme před sebou další kopec, Soláň. Ten má převýšení 350 metrů. Pořád se mi jede dobře a opět pár cyklistů předjíždím. Ve sjezdu do Velkých Karlovic jedu spíše opatrně, rozhlížím se a tak mě dole dojíždí tři lidi. Na rovince přes Velké Karlovice ale jedeme dost pomalu, škoda že tu nejedu s Jurou a Kolíkáčem, to by bylo jiné tempíčko.
Blížíme se k dalšímu kopečku na Kasárna. Ten není extrémně dlouhý, 3km, za to průměrné stoupání 9,1% je víc než slušné. Do kopce mi to pořád jede, znovu předjíždím několik lidí, na závěr ještě úsek po kostkách a jsem na dalším bufetu. Opět žádné velké zdržování a pokračuji o samotě dál. Cesta za bufetem je šíleně rozbitá, zato výhledy jsou excelentní, taky kvůli tomu jsem přijel. Naštěstí se kvalita povrchu brzy zlepšuje a nádherným lesním sjezdem padáme do Makova.
Potom po hlavní silnici stoupáme na Bumbálku. Znovu předjíždím dva lidi a nahoře dojíždím Tomáše Šilhána z Herman Lucky Bike. Jeli jsme spolu už z Pusteven dolů, kousek na Soláň a od Velkých Karlovic na Kasárna, kde jsme jeli vedle sebe a trochu i pokecali. Jdu dopředu, na rovince se snažím rozjet trochu vyšší tempo a doufám, že pojedeme spolu a budeme spolupracovat. Když se pak po chvíli otáčím, tak zjišťuji, že jsme opět sám. To jsou vyhlídky. V táhlém mírném 15km klesání přes Bílou k přehradě si to užívám na samotku a vůbec mě to nebaví. Tady skoro se slzami v očích vzpomínám na balík, který jsme utvořili na Rampušákovi. To být tady , tak jedeme 50. Sám jedu slabě přes 30. Za odbočkou k přehradě mě překvapuje bufet. Myslel jsem, že bude až za přehradou. Zastavuji a do minuty se přiřítí asi 10členná skupina lidí, které jsem předjel v kopci na Kasárna a dojel nahoře na bufetu. Tak to mě naštvalo. Dávám si předsevzetí, že teď už se povezu až do cíle s touhle skupinou a už nebudu závodit. To mi ale vydrží jen kolem přehrady. Tady se držím ve skupině, koukám kolem sebe a užívám si trochu turistiky.
V posledním větším kopci na Smrček jdu opět dopředu, nahoře už jsem sám a sjíždím dolů. Na úzké silničce dojíždím pomalu jedoucí auto, ani není kudy ho předjet a dojíždí mě asi pět lidí. Po nájezdu na širší silnici jede auto ale pořád pomalu, tak ho předjíždíme a zjišťujeme, že ten blbec si píše SMSku. Někteří to okomentují výrazy, které zde nebudu uvádět a jedeme dál. Po dalším brdku zůstáváme vepředu jenom dva a kolega říká, že by potřeboval ujet, že má v patách dva soupeře z jeho věkové kategorie. Souhlasím s tím, že budeme střídat.. Nakonec to střídání vypadá tak, že já to táhnu po rovině a z kopce a do kopce jedeme vedle sebe. Ani mi to nevadí, cíl se blíží a sil je pořád relativně dost. V posledním brdku vidím ještě před sebou dva lidi, za chvilku je dojíždím a je vidět, že toho mají opravdu dost, protože je předjíždím docela velkou rychlostí. Pak už přichází mírné stoupání do cíle, za mnou daleko nikdo a já projíždím cílovou bránou. Čas 7:00:02. Taky jsem mohl trochu zabrat, aby to bylo pod 7 :).
Ztráta na Juru a Kolíkáče je kolem 25 minut, neměl jsem nejmenší šanci je po defektu dostihnout. Tak snad nám to vyjde na Králi, už se těším. Jenom, aby nám to zase nepřekazila technika.