Tohle je můj první report v Českém jazyce.
Asi za to budu hodně kritizován,ale mě se jednoduše Vaše řeč líbí.
Na mamuta vyrážím v pátek dopoledne s hodně skličujícími pocity. Cítím se sám,otrávený,slabý. Cítím se jednoduše špatně a mám mizernou náladu ke které intenzívně přispívá můj úžasný spolubydlící…
Vlakem dorazím do Olomouce,potom jedu na kole do Přerova. Na ubytovně jsem první ze šlapek a tak si mohu vybrat pokoj. Vybral jsem pokoj s balkónem.
O něco málo později se u prezentace setkávám s Rajnym,Quitem,Robinem,Mirindou a Tonikem
Pocit že potkávám normální lidi s kterýma se můžu normálně bavit mi alespoň trochu zvedne náladu. Večer dobré jídlo u Číňana,pivečko,přátelé… Celkem to šlo
No večer je to tu znova.Pocity úzkosti… Spím opravdu špatně. Budí mě každý zvuk a taky špatné sny které mě pronásledují od události na ŠOSu. Srdce bije nepravidelně…
Ráno se mi nechce z postele. Jsem opravdu špatný… Klepou se mi ruce,nedokáže se najíst,mám spoustu černých až morbidních myšlenek,nevěřím si… Chce se mi brečet a moc špatně se mi dýchá.Ale především mám hrozný strach.
Na startu se potkávám s dalšími kolegy,ale nedokážu už ani normálně mluvit,jen něco nesrozumitelně melu.
Start mám katastrofální. Všichni mi hned ujeli. Nevím co mám dělat,nedokážu se pořádně opřít do pedálu. Musím se zkonsolidovat,pokusit se alespoň trochu soustředit ,musím dojet Strejdu,jinak nemám naději… Odbočka prudce vpravo a první kopeček. Jedu ho na velkou,střídavě brečím a zuřím. Hučí mi v uších,tep 183,nevím jestli jsem někdy v životě měl víc. Od začátku se za mnou drží jeden jezdec. Těsně pod vrcholem stoupání zřím v dálce před sebou Oranžové dresy. Borci za zády stručně oznámím že musím dojet kamarády. Borec (triatlonista) mi několikrát prostřídá a oranžové barvy jsou blíž. Jsem šílený a ztrácím mnoho sil,které určitě později budou chybět. Skupinu s oranžovýma jsem dojel a prolítnul přes ní.Tenhle moment zachytil Yetti objektivem fořáku. Mám chuť jim nadávat že mě po startu nepočkali,hlava mi třeští. Kouknu se teda kolem. Yetti , Mirinda a Strejda. Pane Bože jsem spasený,Strejda je tu.
Najednou ze mne vše odpadlo. Vidím jasně a zřetelně,srdce se rychle uklidňuje a o moc lépe se mi dýchá . Strejda mě zdraví… Najednou dokážu správně točit pedále,jsem klidný a začínám si věřit. Nastartovali mi nohy i huba . Křičím do skupiny několik dobrých a spoustu opravdu špatných,typicky Lacovských vtipů .
Pod Slavkovem opouštíme se Strejdou Mirindu a Yettiho . Strejda rozjíždí svoje strojové tempo. Ani málo,ani moc…
Na vrcholu stoupání dojíždíme Lenku B. Vzhledem k tomu,že se tváří jako by mě neznala ,nazvu ji namyšlenou Pražačkou Tady vlastně vzniká Skupina,která společně bojuje. Jsem tam já,potom Strejda, už dřív uvedený triatlonista, Lenka B. a další Pán v bílém dresu . Spolupracujeme moc dobře,ale nejvíc maká Strejda. Snažím se neustále držet u něj a vítr fouká. Občas poprosím Strejdu aby malinko zvolnil. Snažím se mluvit co nejmíň ale moc se mi to nedaří . Na Lenku občas zavolám : Kukačko zakukej !
Trochu mě zlobí kolo, slyším nepříjemné zvuky,ale jsem si jist že to není nic vážného.
K druhé občestvovačce dojedeme v čase pod 4 hodiny. Potřebuji si chvíli oddechnout a kontroluji kolo. Nic nenormálního nenalézám. Strejda dá pokyn a jde se dál. Přes všechny ty neúprosné brdky a kopečky. Zatím se cítím překvapivě dobře ,snažím se střídat ,Strejda mi dodává morálku. 5 hodin za námi,5 členná skupinka. Neúprosně se blíží Tesák. Já už ho pomalu větřím… Po 6 hodinách jsme pod Tesákem . Strejda jede velice rozumně a já se ho držím. Pořád to jeho tempo,ani málo,ani moc. Stejně tak naši 2 spolujezdci . Lenka B. Nám na Tesáku ujíždí.
Na občestvovačce se zdržuji trochu víc,proto že zvuky z mého kola se stupňují a znepokojuje mě to. Vše se zdá v pořádku. Strejda nechce ztvrdnout tak jede na před a já se ho snažím ve sjezdu dohnat. Není to dobré,moje kolo na mně doslova řve… Sakra já jsem mechanik a tohle kolo jsem postavil pro sebe,pro ježdění náročných maratónu! Já jsem tomuhle stroji vdechnul život! Na chvilku zvolním ,obejmu pravou rukou horní rámovou trubku,na vteřinku zavřu oči a moje kolo se mnou komunikuje. Mám to ! Zastavím asi na 5 sekund a závada je odstraněná!
Jedeme dál. Ve čtyřech. Myslíme už na Hadovnu. Hadovna tím,že se nachází na 180 tem kilometru tohoto nesmírně náročného závodu,je pro mě kopcem nejobávanějším. Mimochodem víte proč se Hadovna jmenuje Hadovna ? To stoupání je tak strmé ,že když chtěl had přelézt na druhou stranu silnice tak se skutálel…
Na Hadovnu to už není žádná sláva,ale ku podivu se mi jede o moc lépe než loni . Strejda na mě počká,zbylí 2 jezdci ujedou.
Po sjezdu z hadovny Strejda nasadí neskutečné tempo. Visím za ním silou vůle.Ani nepípnu,jsem z ticha jak veš pod chrastou .
Poslední občestvovačku přejíždíme. Zahlédli jsme tam ty 2 borce co nám ujeli. Jeden z nich,pán v bílém, okamžitě vyráží a na vrcholu kopečka Nás dojede.
Poslední brdky jsou pro mě tvrdá dřina. Ždímám se do poslední kapky potu. Drncání kostek mě trochu probere z letargie. Pod 9 hodin už to nedáme,ale určitě budeme spokojeni.
Když protínáme cílovou linii Míša a Lenka B. jsou právě na bedně. A následně na to Astrál .
Astrálové nové Astrální kolo je vítězné
Jsem opravdu spokojený. Strejda mě znova neuvěřitelně podržel.
V cíli potkávám přátele Rajnyho,Suita,Mirindu,Kamiona,Robina,Yettiho,Juru… Jura mi chválí mojí přilbu v týmových barvách. Pochvala od člověka tak nekompromisně kritického potěší o to víc
Jsem opravdu unavený ,na trati jsem nechal vše.
Večer v hospodě si dle tradice dávám se Strejdou fernet.
Pak když už jsem tak unavený že ani nevím co plácám to Quit využije a udělá si ze mě žert který všechny moc pobaví No počkej zajíci ! Já ti to oplatím až se z toho posereš !
Tak takhle nějak to vidím já.
Přátelé mám za sebou dost těžké období a to že jsem zajel Mamuta na moje poměry opravdu seriozně,to je něco co jsem moc potřeboval. Drahé Šlapky jsem Vám moc vděčný za tuhle šanci a za vaše přátelství.
S pozdravem a úctou Laco