Píši si s Kolíkem.Domlouváme se na Koloděje a stále do mě hučí,jestli už mám sepsanej report.Jelikož myšlenky nemám ještě uplně setřízeny jde to dost ztuha,ale pokusím se Vám všem přiblížit,co se v sobotu odehrávalo v Přerově .

V pátek ve tři hodiny odpoledne mě Igor vyzvedává před domem.Mám se jak anglickej lord.Sedím si pohodlně vzadu jeho Méganu,Specialized se má taky báječně,veze se uvnitř.Střídavě mi s Natašou nabízejí vodu,čokoládu,až chvílemi znejistím,zda mě nechtějí před sobotou přecpat  . Naštěstí se jim to nedaří.Ubytování máme klasické,bydlíme na ubytovně Stavařov,v pokoji mám Astrala a Juru.U obou odivuji jejich nové rakety,U Astrala Cervelo,u Jury Cinelli.Naproti v pokoji dovádějí Quit,Robin a Mirinda.Přes chodbu bydlí Rainy,Laco,HonzaA a Vláďa Černohub. O vtipy a zábavu bylo tedy postaráno.Jen Laco se zdál nějaký zachmuřený,ale i toho v průběhu večera jeho stesk po domově pomalu opouštěl,aspoň tak mi to připadalo.Večeře se klasicky odbyla na náměstí u číňanů a kdyby nás v sobotu nečekal Mamut,kecalo by se jistě až do rána.

Počtvrté za 4 roky stojím na náměstí v Přerově a jsem připraven rozdat si to s dlouhým Mamutem.Letos nejsem kupodivu nijak výrazně nervózní.Stojím poměrně vpředu,vedle mě je Ric,přes zábradlí se k nám protačil i Robert Skřeček,Ricův kamarád.Já jsem ho poznal až na moravě,prima kluk a ještě k tomu mu to báječně jezdí,Malina Vám to může potvrdit .Šlapky jsou všude okolo,podáváme si ruce s přejeme si navzájem hodně štěstí.Jěště jednu známou tvář vidím,Jíru Hledíka,s ním jsem již jednou,při mém druhém startu,část maratónu uvisel.Můj plám je docela jednoduchý.Snažit se přijet pod Slavkov s čelem, pak se procedit do nějaké jetelné skupiny a dostat se s nimi pod Tesák.Pak už se to do cíle dá doklepat i na samotku.Snil jsem o prolomení 8 hodin,i když to bylo docela těžké,trať byla letos o 7 km delší.

Konečne odstartováno.Letos poprvé zafungoval vodicí vůz a tak se Přerovem projelo ,alespoň z mého pohledu,docela v pohodě,sice zas byl pád v tom nešťastném podjezdu,ale v tom pořadatelé prsty neměli,někteří cyklisti jsou prostě nemají šajna jak se chovat v balíku.U Mamuta konečně pořadatelé zamávali a začalo se závodit.V těhlech chvílích závodu mám prostě strach.Když vidím tu přelévající se masu cyklistů,automaticky se stahuji dozadu,abych omezil možnost pádu.Raději pouštím ty bezhlavé jezdce před sebe,nemám chuť se s nimi přetahovat .Ve výsledku to ale znamená jediné.Jsem uplně na konci balíku a tudíž i na větru.Moc jsem tudíž nevěřil,že se pod Slavkov dostanu dle plánu.Nakonec se podařilo,ale za cenu obrovského úsilí a na poslední moment.To co potom následovalo mě proto nijak nepřekvapilo.Zůstal jsem pod Slavkovem sám a jen zíral na Rice,jak peláší s čelem nahoru vstříc první kopcovité zkoušce.

Fakt je to nepříjemnej kopec.Dlouhej a uprostřed dvanáctková schodová partie.Jel jsem svoje a čekal na první balíček k testovaní svých sil.A vida,docela to šlo.Dokonce se mi zde představila pro mě neznáma šlapka TinkTink.Bohužel při stoupání do Partutovic mě utrhli.Nechtěl jsem nijak hrotit tempo,přeci jen vidina jak zvracím na Tesáku mě umravňovala.Další skupina mě sjela zanedlouho,ještě před nájezdem na hlavní,před sjezdem do Oder.No skupina,byl to spíš slepenec cyklistů,kteří neměli tušení jak se chovat ve skupině.Ze špice se chodilo po větru,a když už někdo šel tahat tak tím způsobem,že šel ze sedla a celou skupinu utrhl…….Nic mě tedy nenutilo s nimi zůstávat déle než k dalšímu kopci a to na Dobešov.Zde mé prosby o slušnou skupinu byly konečně vyslyšeny,za zadkem se mi zjevil Jíra Hledík a Gavoš.A když jsem zjistil,že jejich tempo mi plně vyhovuje,byl jsem v sedmém nebi.Tak,jak se blžila meta,která rozděluje dlohou a střední trasu se tempo zrychlovalo.My,co jeli dlouhou jsme z toho zrovna nadšeni nebyli a tak,když se naše cesty rozdělili,byli jsme docela rádi,že můžeme tempo poněkud zkorigovat.Zůstali jsme v pěti,Gavoš jel krátkou,se mnou zůstal Jíra.Gavoš ke konci poctivě tahal,mě a Jíru nenechal jít vůbec na vítr.Díky moc.No a pak přišla ta „ohavná“ část pod Tesák.Vítr většinou proti a samej brdek,asfalt jak struhadlo,děr nepočítaně.Ale abych nebyl nespravedlivý,ty díry byly všude.Konečně dole pod Tesákem.“Sláva“,volám v duchu,“ jsem zde“ , už mě můžou utrhnout.Alespoň před dvěmi roky mi tu Jíra zdrhl .Ale tentokrát to bylo jinak.Šest chybějících kg bylo poznat a tak jsem s Jírou vyjel Tesák bok po boku.Ale hrábl jsem si,ne že ne.Nakonec i ostatní se tvářili podobně.Mě však začala navíc bolet hlava a to fakt nemám rád  . Na bufetu jsme doplnili bidony,nějakej rohlík taky,já navíc nealko pivo a hurá ke Kašavě.Sjezd byl pro mě šílenej.Ten vítr,co hvízdal kolem uších jen prohluboval bolest ve spáncích.
Včera jsem s psaním už musel končit.Začínám tedy dnes znova a jak to tak po sobě čtu,zapoměl jsem uvést pro mě 2 důležité věci.Druhým bufetem jsme neprojížděli,ale stavělo se.jednak pro vodu a byla už taky chuť na nějaké normální jídlo.Do kapes jsem před startem narval 3 sojové suky,banán a 3 gely.Banán,1 suk a 1 gel zmizely,takže půlka rohlíku teď podaná rokou dobrovolníka vě mě jen zahučela.Ta druhá věc,na kterou jsem včera zapoměl,byl náhlý pocit hladu,který mě přepadl pod Tesákem,Zahnal jsem ho gelem.Byla to od mě hloupost vůbec něco takového dopustit.Na maratónech je jídlo a pití alfou a omegou úspěchu.

Vesnice Kašava a s ní nepříjemná stojka.Hlava pořád bolela,přestal jsem střídat.Na tempu měl zásluhu jen jeden cyklista.Nepamatuji bohužel jeho číslo.Nebyl to žádný hubeňour a měl fantastickou páru,na rovinách doslova lámal kliky.Horší to však s ním bylo v kopci.Zřejmě tohle mě tak drželo zatím ve skupině.Do kopce jsem kvůli němu přizpůsobovali tempo,nemělo smysl mu ujíždět,na rovinách bychom pak museli tahat sami .Z mé strany už to fakt nebylo ono.Bolest hlavy se sice nestupňovala,ale uplně to stačilo,byl jsem bez šťávy a chuť závodit zmizela.Hadovna.Opět poklidné tempo.Roviny pro mě byly horší.Před posledním bufetem přišla poslední rána.Poslední hřebíček.Nutkání zvracet.Nevěděl jsem jestli mám zastavit,zatím jsem jel,ale bylo mi jasné,že pokud s sebou něco neudělám na posledním buftu,bude zle.Bohužel nikdo jiný nestaví.Jasně.Já musel.Strávil jsem zde tak 5 minut.zdlábl 2 chleby se škvarkama,byly báječné,a vypil půllitr nealkoholického piva.Docela jsem se dal dohromady,nicméně těch posledních 30 km bylo fakt z mé strany o ničem.Jel jsem je asi tak rychle jak Ric .

V cíli mě potěšil jen čas.Fyzicky a psychicky jsem byl bídnej.Sedl si na patník a chtělo se mi únavou brečet.I Spešla jsem prodával .Sotva jsem byl schopen vrátit čip a odjet na večeři a ubytovnu.Svalil jsem se do postele,aniž bych se svlékl a hodinu zíral na strop neschopen usnout.Pak přišel Astral.taky mu nebylo hej,trochu mě potěšilo,že nevypadám tak blbě jen já.Ale on na rozdíl od mě vyhrál svou kategorii,takže to u něj to bylo vice než pochopitelné .

Večer už chybu neměl.V hospůdce jsem poseděli do 11 hodin.

Co závěrem.Každý marathon,který dokončím bez pádu a tech.problémů potěší.I čas nebyl na mě špatný.Ale zdá se mi,že jsem udělal chybu v jídle.Jezdím maratony 4 rokem a ještě se mi nepodařilo vychytat jídlo.To netěší.No nic,udělám teď nějaký rozbory a na Rampovi to snad bude lepší.