Necelý půl rok od POSu utekl jako nic a už je zde můj druhý PRS. S Bobkem jsme dlouho dopředu domluveni, že mě naloží a pojedeme spolu, ale až v pátek mi potvrdil, že jede, protože se celý týden léčil z nachlazení. Vyrážíme se zpožděním, objíždíme Prahu a před jedenáctou se registrujeme. Při převlékání zdravím vedle parkujícího Radka a s Bobkem si jedeme projet pro nás neznámou trasu na zahřátí. Po projetí jsem zjistil, že to nebude vůbec jednoduché, tři kopečky a vítr, to bude maso.
Na startu zdravím známé šlapkovské tváře, kamarády z CKKV, Frantu, Roberta a další borce. Naštěstí se balíky rozdělily, a tak startuji kolem čtyřicátého místa. Tlačím se dopředu, aby mi čelo neujelo hned v prvním stoupání, a před sjezdem mezi děravým asfaltem jsem už v první desítce, kde se také pohybuje Radek s Astralem. Na špici skoro nejdu a celé první kolo se snažím držet v první desítce.
Před nájezdem do druhého kola se cpu co nejvíc dopředu, abych nahoře moc neztratil. Na kostkách hypnotizuji zadní kolo, asi Radkovo, ale při nájezdu na asfalt už mám díru. Junior za mnou řve: „Docvakni to.“, ale hlava čeká, až mě někdo předjede, abych se háknul. Najednou se kolem mě přehnal a dojel si to sám. Po ohlédnutí s hrůzou zjistím, že za mnou nikdo není, tak si říkám: „Teď, nebo nikdy.“ Jedu na kref, pomalu šestici na čele sjíždím a na horizontu se konečně hákuju. Ve sjezdu si pár sekund orazím a rychle dopředu, abych v Houstouni nejel samotku. Celé druhé kolo jedeme po rovinkách v kolotoči, krátká stoupání vyletíme jako nic. Kolem mě Radek, Tomáš Vitáček, Míra Kakač, Pavel Krob, Michal Štěbeták a Junior, krásný pocit. Na konci druhého kola si mě Vitas dobírá, proč sebou vozím pod sedlem takovej těžkej hasák! Holt karbonový kola jsou karbonový kola, já když sundám vercajk, tak mi to moc nepomůže. Tomášovi říkám, aby mi na kostkách neujeli, rád bych s nima ještě kolo objel. Při nájezdu na asfalt jsem asi čtvrtý, Vitas má náskok, ohlíží se, a když vidí, že Krob za mnou ztrácí, jde ze sedla, za ním Kakač a Radek. A je to tady, říkám si, na to nemám. Ostatní tři borci také nenastupují a tak naše kvarteto pokračuje do třetího kola. Do brdku za dírama jedu první, asi v polovině jede vedle mě Pavel Krob, ohromně nahlas dejchá, napadne mě, že toho má dost, ale najednou se zvedá ze sedla, letí na horizont a mizí z dohledu, doteď nechápu, že nepřetrhl řetěz. Se Štěbetákem a Juniorem pokračuji dál. Asi v půlce třetího okruhu nás dojíždí Stanislav Hájek, Josef Burgr, Jiří Sekera a Ctirad Šulc a někde blízko Lidic dojíždíme Pavla, který asi vzdal hon za vedoucí trojicí. Jsou tu další kostky a jsme ve čtvrtém kole. Ve stoupání, kde minule odjel Pavel, za to vzal Hájek a jel si stoupnout na bednu. V průběhu čtvrtého kola se nás chytli dva borci z prvního balíku, a tak jsme poslední kolo objeli ve výborné devítihlavé skupině. Před cílovým kopcem se snažím dostat dopředu a už jsou tady obávané kostky. Jedu v sedle a nechci být poslední, koutkem oka registruji nepříjemný náraz Michala Štěbetáka do zaparkovaného auta v polovině cílového kopce. Jeho pád možná zbrzdil Pavla Kroba a cílem projíždím za Šulcem a Jirkou Sekyrou na vynikajícím sedmém místě. V cíli jdu do houfu známých Šlapek a krásný zážitek ze závodu ještě umocní zpráva o Malinově famózním vítězství. Velké díky patří Diablovi a všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto úvodního závodu sezóny.
Cestou domů jsme si ještě s Bobkem vyjeli 2. etapu TT.