PRS – to už není rychlost pro hobíky
Po dotazu , který jsem položil Icemanovi „ jak náročný bude závod“ se lehce rozesmál a co bych prý chtěl, je to závod. V pátek večer se na poslední chvíli zaregistruju a vyrazím po vlastní ose směr Hřebeč. Na Zličíně dávám sraz s Honzisem, vždyť ve dvou se to hledá líp a razíme do Hřebče, kde už se motá dost cyklistů a stále přijíždějí další a další.
Po registraci pokecám s některými ze Šlapek, KPO a s Honzisem se spokojeně cpeme svačinou a nedůležitější věcí před startem je to, že se ujímám jako vrchní hlídač kola pozdějšího vítěze Maliny.
Před startem pár malých zmatečků, ale přišlo správné rozhodnutí o rozdělení balíků. Jako vždy vyrážím ze zadních pozic spolu třeba se Strejdou a Šemíkem. V prvním kole se snažím protlačit trochu vpřed, ale rychlost čela mi to moc neumožňuje. Myslím, že RIC má nečekané problémy s řetězem a tak se s ostatními stihnu vyhnout a jede se dál. Na začátku dalšího kola to začíná ujíždět a tak houknu na Michala Starka, že to docvaknem, ale nejde to a tak si počkáme na další skupinu, kde ještě s jedním borcem taháme špice a ostatní se jen vezou. V průběhu dalšího kola předjíždím některé závodníky o kolo a při dojetí známých tváří se je snažím hecnout, aby se hákli, že je chvilku potáhnu. Během dalšího kola vidím před sebou menší balíček, který je dost oranžový a tak jdu na špici a po půl kole si je sjíždím. Pokračuju v tempíčku, které jsem si rozjel a po dvou stojkách tuším, že v Bělokách mám za sebou díru, trochu zvolním, aby se docvakli, ale pokračuju zatím sám. Do posledního kola najíždím s menším náskokem před skupinkou. V Hostouni si zvolním a počkám si na pár dalších. Jak debil většinou táhnu špici skupinky a jsem umravňován, abych držel tempo a neujížděl. Stejně se ke mě přidává jenom spolutahoun s předešlých kol a ostatní se zase jenom vezou. Ještě že jsem na to tahání ze zimního trénování připraven. Před cílem jde do úniku člověk, který se jenom vezl a tak se snažíme s kolegou háknout, ale dá nám tak půl metru – nestyda jeden.
V cílovém prostoru trochu pokecám, domluvíme s Honzisem cestu domů a vyrážíme. On si dá ještě TT a pak kolem Prahy až domů. Fakt se vytáhli pořadatelé, že pane ŘEDITELI , žádné auto na trase, díry a nerovnosti perfektně označené, v každém „ blbém“ místě někdo stál no super. Závod to opravdu nebyl vůbec jednoduchý a lehký, těch pár stojek a rychlost dala silně zabrat. Získal jsem pár skalpů, o kterých se mi před začátkem závodu ani nesnilo. Vše vyšlo parádně. Je vidět na výsledkách, že Šlapky, které jsem dusil na některých trénincích v zimě se umístili velmi dobře, a tak mi třeba odpustí tu pakárnu, kterou jsem jim občas připravil, že Bobku, Kapře a třeba i Astrale ( sranda musí být).