Je odstartováno a já zase útočím zezadu :-). Je mi jasné, že začátek bude rozhodovat, ale zase jsme to podcenil a vůbec jsem se nerozjel, prostě nebyl čas. Kola jezdců přede mnou víří prach a já ho vdechuji plnými doušky, je nádherné červencové počasí, okolo mě spousta nabušených závoďáků, užívám si to. Celou zimu o tom člověk přemýšlí a přeje si, aby se to znova roztočilo, ta omamná centrifuga závodů, a je to tady. První kopec mě probouzí ze sladkého snění, zdá se, že mi všechno ujíždí, nejsem schopen moc zrychlit, dech nestačí. Ještě vidím mizejícího Edu s blatníkem, jak se přisává k hlavnímu balíku, já nemám nárok. V Hostouni ještě zkouším osamocenou stíhací jízdu, ale vše marné, ohlížím se na skupinu co je za mnou a svěšuji pokorně nohy, prostě začátek se vůbec nepovedl. Ve skupince je i Gavoš, on umí jet tempo a tak se postupně začínáme přibližovat odpadlíkům z čela. A ti odpadlíci jsou krásně zabarveni do orange, v tom jarním sluníčku, to je pohled. On to PeBe, Pilka, Mlhoš a Gejza a k tomu modrá třešnička Marhi. Jedeme asi v 10-ti lidech, šetřím síly co to jde, protože je mi jasné, že za chvíli tu bude čelo 2.balíku a to bude moje jediná šance se odpoutat. Překvapením je Pilka, bojuje jako lev, furt na velkou, brdek nebrdek to rve jako lev. Já zbaběle řadím na malou, protože síla v kopci vůbec není. A pod kostkami ve 3 okruhu to přichází, Vitas tu je. Bohužel přijel v tom nejhorším místě, uviset s ním kostky, bude asi nadlidský úkol. Sice to zkoušíme rozpohybovat, ale nahoře už má náskok, a my veškerou energii na sjíždění nechali na kostkách. Až po závodě se dozvídám, že ten místní komentátor co rozvášnil atmosféru přes mikrofon na kostkách byl náš Adam.
A tak co, v aleji před Hostouní máme další šanci, přijíždí Radek a Míra Kakač, a hele tady jsem úspěšnější, háček se zasekl a roztočil jsem nožky podle jejich kvapíku. Skupina zůstala za mnou, jen modrá třešnička se zakousla do mého dresu. Do střídání se jim nepleteme, a tak jen si nenechat větší díru a hákovat a hákovat. Já vím, možná je to nesportovní, ale to je nevýhoda - výhoda dvou balíků … Setřást Marhiho, vydržet s nimi co nejdéle, stále se mi to honí hlavou a taky bláhové myšlenky, jestli se dožiju přechodu do 2.balíku, že bych možná, možná mohl bojovat někde blízko špice, protože to tempo se dalo udržet … U Lidického památníku odstupuje Marhi, roviny mu dnes vůbec nesedí, já děkuji Kolodějím, co mě tam vštěpily navždy do palice, na rovině se neodpadá. A kostky jsem taky přežil, přelítli jsme tam asi 10 mlaďochů, kteří vůbec nezareagovali, dotáhl se Hájek, že bych to vydržel až do cíle?
Ale kdepak, tady se trestá sebemenší zaváhání, stále jedou strojové tempo s cílem sjet Vitase. Brdek před Hostouní, ten který mě popravil na začátku, mě uzemňuje i teď v posledním okruhu. Prostě na to nemám, naštěstí je tu jeden již mírně prošitý mlaďoch a po krátké domluvě točíme kolotoč až ke kostkám, žene nás jediný cíl, nesmí nás dojet nikdo ze zadu. A zadařilo se, ale v cíli je to nakonec neradostný pohled. Legendární kapitán CK Záluží už se válí v cíli! Do háje, tak ten mě neměl uniknout :-) Ale zase zpráva, že Malina vyhrál, mi vrací úsměv na tvář!
Na závěr musím vyzdvihnout práci Diabla, našel parádní okruh s výborným zázemím a takové nadšení policie a hasičů jsme ještě nezažil a díky nim jsme jeli na málem uzavřeném okruhu. To se jen tak nestává. Díky Diablo týmu a dobrovolným Šlapkám, které se zasloužili o parádní otevření sezóny!