Budík zvoní, vstáávat, je tu Sobota, s velkým S. Hurá závodit.
S politováním zjišťuju, že to na start nestíháme tak rychle, abych pomohl při MTB části, navíc lehké bloudění při cestě do Hřebče a na místo dorážíme lehce před desátou. Na místě už čilý ruch, tak parkujeme v okolní uličce a jdeme se zaregistrovat. Cestou jestě nepoznávám Laca, mazaně mluví česky a bez modrých elasťáků není k poznání. Navíc jenom jedno „vole“. Asi nám stárne :-)
Registrace proběhla rychle a bezproblémů, vyzvedávám licenci a číslo 202 a jdu se připravit. Vyrážíme si projet okruh, potkáváme Léňu a Kuřete jak značí díry na cestě, zatloukají informační tabule a provokují z auta. Cestou ještě lepíme defekt a posíláme Jitku zpátky na start MTB. Okruh dojíždíme, na mě to moc pohoda nebyla, ujel jsem to za 24 minut a měl jsem toho dost. Kdybych tušil co se bude dít na závodě, tak si pískám.
Start MTB kritéria, fotíme s Tomášem a lehce se suneme proti směru okruhu. Fandíme, povídáme s domorodci, krásně svítí sluníčko, prostě pohoda. Po skončení MTB jedeme zpátky na náměstí a lehce se připravujeme ke startu. Povídám s Orlíkem a Honzisem, všude samá oranžáda, krásně ty dresy na sluníčku svítí. Jitka vyhrála MTB v holkách, takže gratulujeme.
To už se ale blíží start, řadíme se spíš dozadu doprava, lehce za roh, z reproduktoru něco hučí, nakonec vyrozumíme že teda opravdu dochází k dělení balíku, což přijímám s radostí, aspoň budu mít šanci se zaháknout za někoho z druhého balíku. Ani nevim jak se mi to povedlo, ale stojím hodně vepředu, přede mnou ze Šlapek akorát Malina, Kuře a Alánek. Říkám si jestli jsem ve správné půlce pole, ale to už zaznívá výstřel a jede se. První kostky celkem ještě jdou, na „rovince“ ke hřbitovu se dokonce ještě lehce posouvám dopředu, někde kolem 20. místa. Daří se mi viset celý okruh, ale po druhých kostkách tohle tempo už nemůžu akceptovat a to je asi naposledy co jsem viděl čelo :-) Sjezd děratým asfaltem a následný výjezd a začínám se cedit kam mám. Dostávám se do skupinky s Mlhošem a ještě pár lidma, nikoho moc neznám. Tak nějak se pokoušíme o kolotoč, ale nějak se nám to nedaří. Přijde mi že jedeme pomaleji než bychom mohli. Pak už si akorát pamatuju Vitáčka a jeho průjezd, za chvíli i Radka s Kakačem a ještě jedním borcem a zanedlouho je tu Kolíkáč s Gejzou. Vím že bych se měl pokusit je chytit, ale nějak se mi to nedaří a mizí mi v dáli. Tak už to jenom doklepat v téhle skupince si říkám. Najednou se přihnala větší skupinka z druhého balíku, daří se nám zařadit a koukám že jsme najednou ze Šlapek ve třech, já, Mlhoš a Gavoš. Jedeme do posledního kola, daří se mi viset a i lehce na rovinkách odpočívám, rozuměj tepy mi padly ke 140 :-) No ale do kopců už to moc nejede, ten poslední dvojitej jsem už na konci a sotva to stíhám docvaknout po levotočivé zatáčce. Ale daří se, jedeme památníkem, cpu se dopředu co to dá. Za mnou se ozve od Gavoše „nacpi se tam Pebe“ tak se pokoušim dostat na špic, daří se a rozjíždíme to s Gavošem a tušim i Mlhoše za mnou. Drtim to z posledních sil pod kostky, tak už opravdu síly došly, všichni se kolem přehnali a já to do cíle šlapu na kašpara. Ještě v kopci předjíždím Pilku, koukám jako puk jak se držel a už je tu cíl, Jitka to rovná do koridoru. Sotva stojim ve frontě, projíždím a HOTOVO. Mám to za sebou. Pocity super, hlavně když si vzpomenu jak jsme tu před týdnem mokli a mrzli, je to až neuvěřitelné jaké Diablo & spol zařídili počasí. Povídám s ostatníma šlapkama, sbírám odhozenou flašku a pomalu se šinu na námestíčko. Kofola, povídání a čekání na vyhlášení. Tady se trochu vleče, ale oproti jiným závodům to není jiné. Prostě to trvá všechno dát dohromady. Vyhlášení je tu, sedim venku, hlídám kola, konverzuju s domorodcem a ostatníma co se chtějí bavit. Poslouchám vyhlašovaní, potlesk a pomalu se chystám na cestu domu. Nejedu sám, takže s Petrem, Jitkou, Rendou a povídáme, Renda předvádí psí kusy na biku :-) Na Zličíně ostatní vykládám a po Plzeňské jedu dolu, domu.
Chtěl bych poděkovat Diablovi&spol za výtečnou organizaci, za celý závod jsem tuším nepotkal jediné auto, kromě jednoho doprovodného, hlídali nás jako vlastní, paráda. DĚKUJU!