Na letošní Kmežnost jsem dorazil, abych se pokusil společně s Atamanem překonat svůj osobák na této trati, který činil O1:O4:25. Ale už cestou na start jsem věděl, že to asi nebude úplně ideální, neboť hlava jez chtěla, ale nohám se moc nechtělo. V Knežmostě jsem zjistil, že nás Ataman zaregistroval, a na start jdeme v 11,11 hod. ještě jsem se trošku projel, pokecal s ostatníma a dal do těla trošku kofeinu a hurá na start.
Po odstartování jsem věděl, že nohy nic moc, ale přišlo mi, že to docela lede a rychlostí kolem 36 km/h jsme l směr Brandžeš, následné lehké stoupání přes Srbsko,Kamenici na Bobšín mi zatím přijde v celku v pohodě, ale Ataman , který požil před startem Redbull jede jak smyslů zbavený, Za Dobšínem v úseku k Hl. silnici na mě z ničeho noc přichází obrovská krize a vůbec mi to nejede. Ataman na mě vzorně čeká a já tuším, že to nebude ono, a že dnešní cyklistika bude bolet. Konečně máme vítr v zádech a uháníme směr Kněžmost, mírné klesání, vítr v zádech a frčíme kolem 60 Km/h to je paráda, Při nájezdu do druhého kola je mi jasné, že to bude očistec, nohy vůbec nejedou a jen se modlím abychom už byli v cíli.
Celé druhé kolo se jen tak tak držím atamanova zadního kol a střídat se ani nesnažím, jsem jak ocásek, ale fakt to prostě nejede. Druhé kolo je obrovský očistec a v duchu si říkám, že jsem zvědav jak dojedu ještě těch 30 Km na chatu.
Do cíle přijíždím totálně zničený, ale osobák tratě padá a mi máme Čas těsně pod O1:O4. Ještě jednou Atamane díky a doufám, ž se budu moci při nějakém závodě revanžovat a taky tě odtáhnut