Tak mě zase jednou popadly objevitelské touhy a vyrazil jsem do světa na zkušenou. Mám na mysli ten cyklistický svět. Vybral jsem si Bělečské okruhy z UACu.
Budík zvoní ve 4:00 abych stíhal Brněnského Draka do Prahy. Tam přijíždím v 7:30 a měním vlak za Strejdovo auto. Krásně to všechno vychází. Původní plán byl, že pojedu ze Zličína po vlastní ose, ale Strejda mi nabídl odvoz, což bylo v dešti mnohem, mnohem příjemnější.
Závod se jel na 18 km okruhu. Moje kategorie jela 3x, což v souhrnu dalo kolem 56km. Okruh byl zvlněný s jedním delším, asi dvoukilometrovým kopcem a jednou stojkou.
Do závodu jsem nastupoval s obavami. Za poslední dva týdny jsem měl jen dva tréninky. Takže jsem byl nerozježděný a měl jsem strach, že hned ztuhnu.
Krátké rozjetí a v 9:40 startujeme. Mám drobné problémy našlápnout pedál. Následně začínám spurtovat, abych byl co nejvíc vpředu. K mému velkému překvapení se bez větších obtíží dostávám až k čelu, kde vydržím dost dlouho. Naprosto nerozumě se větrám na špici a přemýšlím kde se stala chyba. Jedu vcelku pohodu a jsem na špici. Něco není v pořádku. Skutečný stav věcí mi došel až za Nižborem, kde začínalo dvoukilometrové stoupání. Zatímco ostatní pošetřili síly, já z honění si trika zkapal a postupně se propadal až na konec balíku. Na vrcholu jsem to ještě z posledních sil sjel, ale už jsem věděl, která bije. Balík se dělí a první okruh ukončuji ještě s druhou skupinou. První skupina už je nenávratně v tahu.
Druhý okruh pro mě začíná ztrátou ve stoupání z Bělče. Ještě je docvaknu, ale ve stojce v Bratronicích jsem definitivně odpárán. Mám ji na dohled a snažím se ji sjet. Samozřejmě marně.Ve stoupání za Nižborem jedu sám a svoje tempo. Jaké jiné, že? Na vrcholu jsem dojet další skupinou, s kterou už vydržím až do cíle. Vcelku spolupracujeme, i když tempo je nepravidelné. Začíná lehce mrholit. To by nebylo až tak zlé. Větší paseku dělá voda ze silnice odstřikující od ostatních. Za chvíli jsem mokrý. Zima ale není.
Třetí okruh už se mi jede lépe. V kopcích se sice trápím, ale výrazně nezaostávám. Příjemné zjištění. V hlavním kopci okruhu se celkem bez problému držím ve skupině a pomalinku se propracovávám i do čela. Kopec je za námi a poslední stoupání ke křižovatce, kde odbočujeme do Bělče. Tempo se přiostřilo. Ještě s jedním ze soupeřů se ho v následujícím sjezdu snažíme zvýšit. V předchozích stoupáních jsem měl dojem, že většina už toho má dost. Ve skupině byli jeden nebo dva soupeři, kteří ještě byli aktivní, ostatní mi už nepřipadali nebezpeční. V cílovém kopci jsem na špici a snažím se zvýšit tempo v naději, že to roztrhám. Nevím, jestli mi to vyjde. S hromadnými dojezdy nemám zkušenost. Tohle vlastně bude můj první.
Takže drtím tempo co to jde a stále kontroluji, jestli někdo nenastoupí. Na značce 100 m se o to jeden pokouší zleva. Zachytávám se a společně se blížíme k cíli. Jenže tak dvacet metrů před cílovou čárou mi dojde a je mi jasné, že ho nedám. Kontroluji situaci za sebou. Nikým neohrožován svěšuji a projíždím cílem a následně i koridorem.
Pěkný závod. Strategická chyba bylo větrání na špici hned v prvním kole. Nebýt toho, možná jsem mohl uviset druhou skupinu. Zas tak moc mi nechybělo. Stejně tak mohla být na vině absence tréninku v předcházejících týdnech. Těžko soudit. Rozhodně nelituji své účasti na závodě.
Ještě bych rád poděkoval Strejdovi. Jednak za výborný teplý a čerstvý čaj po závodě, a hlavně za dopravu. Moc mi tím usnadnil cestování a zbavil mě spousty starostí. Strejdo díky.