Do oranžova zapálení týpci vyhecovali předstartovní atmosféru letošních Stodůlek na maximum, ještě si odlehčit u plotu a jde se na to. Jedeme za zaváděcím autem, které jede stále 25-30km/hod., což v některých pasážích směrem dolů vyvolává nepříjemný odér spálené gumy. Okolo Makra doprava a zkusit se dostat co nejvíce dopředu, kopec od viaduktu v Řeporyjích rozhodne, v jaké skupině se člověk usadí. Kuře vedle mě hlásí, že toto vůbec nemá rád, nervozita stoupá, kvalita silnice též :-).
Konečně, praporek z auta zamává a šrot začíná. Přede mnou Diablo, toho chci dnes uviset, balík se už krásně natahuje, na čele se usadily amatérské rakety. U mě dobré, Diablo za mnou, přede mnou na dohled Bobek a Johny. Je tu horizont s větrem, už je to pěkně nadělené, žádný kompaktní balík, ale spíše se jede lajna, snad to sjezd na Zmrzlík trochu pospojuje. A zase do plných, člověk nesmí zaváhat, jinak je to v čudu. Ostrá vymetená zatáčka k Ořechu, Diablo s Léňou jsou tu též, před námi se tvoří pěkný balík. V něm by chtělo jet, zase stíhací lajna, věřím, že kluci taky hodí háček. Boční vítr dělá své, každá větší mezera se krutě trestá. Jsme v Ořechu a jedu asi v 30 lidech, je tu Alánek, Bobek, Johny, otáčím se zpět, ajaj jedu úplně na chvostu a za mnou nikdo. Sakryš, Léňa a Diablo tu nejsou ...
V Chýnici raději řadím malou a točím a točím, síla balíku je zase vlnou, která člověka vcelku bez bolesti vynese až nahoru. Kuchařem profrčíme a řítíme se karlickým údolím. Alánek neúnavně tahá špice, zatáčky někteří mistři nesmyslně stříhají a nedrží stopu, o adrenalin není nouze. Jsme v Letech a čumím jako vrána, dojeli jsme čelo, Kuře, Malina a Kapr tu výletují :-). Rychle do sebe narvat pár hltů z bidonu, ještě mít tak odvahu a nacpat se dopředu, ale první hup nad Lety ani nebolí, jede se stále rozumně, zatáčka ke stoupání na Mořinu, krásný to pohled na naše barvy, jak směle bojují. Je tu i Miloš Krejčí na svém zimákovi, u cesty stojí fandící Pepa Vejvoda, který žene svoji vosu Ivana Kavulu na zteč. Teď nepovolit, Johny koukám, že taky není úplně ve své kůži, ale blíží se prémie a Kuře začíná mávat křídly. Hůůů, tak to je pro mě už bohužel hodně nestravitelné tempo, Miloš Krejčí odlítl dozadu a s ním asi 2 borci, já ještě zoufale plápolám za Varta dresem, ale zdá se, že dnes jsme skončili, vítr začíná dělat svoji práci a nemáme sil se docvaknout. V ostré levotočivé zatáčce před Mořinou, už jen mohu zamávat skupině, kde se v pohodě veze i Johny. Do háje, to je škoda!
S Vartou to rádoby zkoušíme, skupina se i přibližuje, ale je to jen optický klam, oni stoupají v prudší části kopce, Varta hlásí, že si musí odlehčit a tak rezignovaně sjíždím Hlásnou a cestou k otočce fandím čelu a závistivě pokukuji po orange chumlu. Sežeru tyčinku řádně zapiju a vydávám se na cestu zpět. A hele Varta už se blíží a za chvíli Miloš, který jede ve 3 lidech a po chvíli se už žene Kubajz, Quit, Diablo, Kajman a Léňa v mnohahlavém balíku. A pak další a další Šlapky, radost pohledět.
Vydrápal jsem se na Hlásnou a jdu si taky ulevit do příkopu. Vartu jsem nechal ujet a čekám na Miloše, to je pan závodník, s ním to zkusíme roztočit a dojet do cíle. Je tu i David Marek, s ním jsem už zažil pár skupinek. Docela se to rozjelo a tak za Kuchařem jsem naprosto konsternován, když se vedle mě zjeví rozjařený Kubajz se slovy \"máme Tě!\" Dotáhl na nás asi 15 kousků, cedím se na konec balíku a jen čekám, až na mě vybafne Léňa s Diablem a Kajmanem. Ale oni nikde.
Kubajz na rovinách rozjíždí svůj šrotovník a chce nás asi všechny semlít :-). Varta už je na dostřel a za Zmrzlíkem je naše. Sjezd do Řeporyj raději dopředu, rozbitý asfalt a blízkost cíle dělá své, kousek ode mě líznutí a tvrdý úder od matičky země do helmy, uf to byla šleha, ale borec naštěstí vstává. Cílový brdek pěkně na malou a točím a točím, abych se šťastně překulil přes cílovou lajnu.
Pak už jen povzbuzování a kecačka s dojetými Šlapkami, jo bylo to fajné!