Sezona je zase za námi. Halounské okruhy byl můj poslední UAC, POSu se s těžkým srdcem nemohu zúčastnit, tak jsem si plánoval ten poslední závod trochu okořenit jako loni. To se mi neplánovaně povedlo odjet s Edou Pinkavou, dojeli nás až na Housině, tak jsem to chtěl letos zopakovat. Po ICQ jsem naťuknul Kolíkáče, zprvu mě měl za blázna :-) , ale pak se mu to taky rozleželo v hlavě a že zkusí Kubajze a PeBeho, čtyři lidi je tak akorát. Ideální plán byl nastoupit za Drahlovicema, tam už je rovina, pod Housinu najet tak minutu a pak by nás čelo mohlo dojet až nahoře a s nima bysme se ještě svezli. Mělo to ovšem takový malý háček :-) Balík by nás musel vyhodnotit jako neškodné nesvéprávné šílence a musel by nás nechat jet, jinak není šance :-)

Tak se tedy scházíme v Halounech, ještě to krátce probereme a honem na start. Hned od startu za to bere Prochajda k velké radosti většiny balíku, která to dává hlasitě najevo, bylo to ale jenom neškodné poškádlení a pak už v klídku pokračujeme. Držím se blízko čela, trať zatím pořád nepatrně stoupá až k Drahlovicím, ještě před tím už vidím zkoušet únik Kubajze, asi si spletl vesnice a pak už jsou tu Drahlovice. Pomalu jedu po levé straně balíkem dopředu, po očku mrknu za sebe,ale Kolkáče nevidno. Za vesnicí mrknu po druhé a ten starý lišák je za mnou i s Pebem. Tak super, právě začíná naše chvilka slávy :-)

Jdeme ze sedla a spurtujeme pryč z balíku, snažím se to pořádně rozjet, na tachometru 45 proti větru, za chvíli odstřídám, pak točí Kolíkáč a Pebe to zkouší, ale balík nás asi vyhodnotil jako veliké nebezpečí :-) a nedává nám šanci, pořád jsou 20m za námi. Takže smůla,asi po minutce to balíme. Za pokus to ale stálo !!! :-) V poklidu dojíždíme pod Housinu, těsně pod kopcem to fučí zleva a natahuje se to, ale po nájezdu do kopce to fouká proti, ještě se snažím schovaný nacpat co nejvíc dopředu, protože právě tady začíná závod. Zprvu se mi zdá tempo přijatelné, ale jak přibývají výškové metry, tak se to pomaličku trhá a pár set metrů před horizontem je mi jasné, že čelo je v tahu, ne že bych to nečekal :-)

Sjezd v šíleném tempu do Bykoše, kdy se jednotlivci a malé skupinky posjíždějí, za Bykoší 200m před námi již zformovaný čelní balík, ty už nesjedeme. Nás ve druhé skupině je taky určitě přes 20, kolem mě Humplík, Vítek Černý, Venca Cafourek , Honzis který dal celý závod na velkou (blázen :-) ) ale o nějaké smysluplné spolupráci nemůže být řeč. Nikomu se nechce jet, jedině Honzis se to snaží rozhýbat, ale málo platné. Brdek v Litni ani nebolí a už najíždíme do druhého kola. Tam už to Vítek Černý nevydržel a bere si vepředu slovo, na chvíli se rozjíždí kolotoč, ale za chvíli tam někdo nechává díru a je veškerá snaha v háji. Takže jako stádo dojíždíme znovu pod Housinu. Tak nějak čekám, že se v tempu vyjede nahoru, tak se držím na konci skupinky. V půlce kopce ale odjíždějí Vítek, Honzis, Humplík a a ještě někdo, já zavřený vzadu nemůžu reagovat, takže na horizontu mají pár vtěřin náskok. Když koukám na záznam z Hacu, tak jsme druhou polovinu Housiny jeli stejně rychle jako v prvním kole, kdy se to dělilo.

Takže podruhé sjezd do Bykoše kde si i z kopce musím dávat, abychom je sjeli a za Bykoší už zase jedeme pohromadě. Je nás ale o dost míň, pár lidí tam odpadlo. Před Litní ještě pár nástupů, kopec v Litni vyjíždíme plynule, za Litní si ještě podruhé skočíme přejezd a je tu nájezd ke křižovatce. Tady to zase fouká z boku, já jsem pěkně zašitý vlevo, Honzis to neúnavně tahá na větru, já už na to moc nemám. Kousek před křižovatkou zase nástup Humplíka a Vítka Černého, já jsem zase zavřený na druhé straně balíku, ale stejně jsem ve stavu neschopném reagovat, tak jen doufám, že se to na rovince s větrem v zádech zase sjede. A taky že jo. Do cílového kopce nás najíždí tak 15. Na nějaký nástup už nejsou nohy, takže si jedu svoje tempo, asi tři lidi nastupují, já na to vůbec nereaguju a snažím se jenom důstojně pokud možno ne poslední dostat do cíle. Na třístovce dávám velkou a zkouším to ze sedla dojet, ale síla už není, a tak někde v polovině naší skupinky projíždím cílem.

Za dvě minutky je tu Kolíkáč s Kubajzem, do háje, tak ti nás museli mít celý závod nadohled, ale pár vteřin ztráty na Housině rozhodlo.
59,2km, 36km/h, 720m nastoupáno. Na čelo ztráta 7 minut, na to jakou bídu jsme jeli po rovinách je to malý zázrak. Na závěr klasické posezení po závěrečném závodu CKKV U paviána, které prostě nesmí na konec sezony chybět, škoda že všichni pospíchali domů, já bych poseděl i déle :-)