Pavel Chyský startuje, balík se dává do pohybu, pocit, pro který se jezdí na hromadné závody, je tu. Barevné dresy se různě promíchávají, tempo se zrychluje a zase uklidňuje. Blíží se Drahlovice a s nimi i plán od Míry, že si užijeme pár minutek slávy. Tempo, v kterém se ale jede mi moc pomalé nepřipadá a to ještě máme jít do úniku. No zkusíme to, prosmýknu se po levé straně a u konce vesnice najednou přede mnou Míra a já se zakusuji do jeho zadního pláště. Jedu cílový spurt, srdce v krku, cítím za sebou, jak se nám do zad zabodávají tázavé oči hlavních favoritů. Míra odstřídává, jdu na špic, poprvé v životě na špici I.balíku UAC, hůůů. Nohy skvěle tuhnou, protivítr dělá své, jdu na stranu a čekam nástup Mirka, když tu se vedle mě zjevuje PeBe. Tak to je mazec, taky se sem dostal, vůbec jsme o něm nevěděl. Zalezu tedy na chvost naší trojičky, ohlédnu se a balík je zlověstně kousek za námi, nemá cenu pokračovat a šťavit se dále, svěšuji nohy a poslušně zalézám do mohutné masy karbonu, hliníku, gumy …
Blíží se Housina, kopec, který bude dnes hlavním trychtýřem. Shazuji na malou a začínám točit. No na rakeťáka ze Záluží zase nemám, ale okolo mě PeBe, Léňa, Alánek a překvapivě i skvěle jedoucí Technik. Na horizontu se dostávám konečně do stavu nadšeného cyklisty, okolo mě oranže zadky a hned se frčí do Bykoše. Alánek roztáčí pekelné tempo, ale Housina mě docela rozdýchala a tak úspěšně hákuji Fondriesta. Bykoší ještě prolétneme ve velkém chumlu, ale magnet na Koněprusy jdeme díky Alánkovi do úniku, na dohled vidíme Mirekgroupe, ale ve dvojici není moc šancí na sjetí. Před Litní jsme dojeti nejdříve PeBem a pak Kubajzem a Technikem, teď už jen čekám Léňu, Miloše Krejčího a další. Ale to se nekoná, ty už jsme nechali bohužel napospas osudu ...:-(
A znovu k Housině, teď už v méně lidech a protivítr si s námi pohrává jak s loďkou na moři. Špice točí většinou Šlapky, skupina s Mirkem už je definitivně v tahu, občas sjedeme nějakého odpadlíka. Housina se už jede o trochu rozumněji, bohužel se musíme rozloučit s PeBem a Technikem a několik dalšími. Nahoře povzbuzující Kazatel a Petronie, díky! Za Koněprusy nastupuje Alánek a jde do úniku, jede se značně neuspořádaně, tak to chvílemi i vypadá, že už ho nesjedeme, ale před stojkou v Litni je náš. Dopil jsme jeden bidon a říkám si, že bych ten druhý, stále ještě plný, nemusel tahat do cílového spurtu a mohl bych si ho tady někde cestou schovat do příkopu :-). Přejezd to vyslyšel a automaticky mi katapultuje bidon z košíku, uff naštěstí nikdo na něj nenajel. Ty vystouplé koleje, to je dobrý nakopávač :-) Trochu mě to rozhodilo a rázem v bočáku je tu díra a Alánek znovu ujíždí asi se 4 borci. S Kubajzem bojujeme o holý život, najíždíme na rovinu k Halounům, vítr do zad, grupa 50 metrů před námi. Podaří se?
Jóóóó, najíždíme do cílového brdku ve společnosti Alánka a spol. docela nás sjížděcí jízda nažhavila a Kubajz jde do ataku. Udělal si náskok, já jdu do háku jednomu borci, ostatní zůstávají za námi, nechali nám to si to užít až do dna :-) Kubajz stále před námi, ale pomalu začíná vadnout, na značce 200 metrů nastupujeme a já se vyvážím za neznámým borcem. Kubajze jsme skočili, na větší zrychlení již bohužel nemám ...
Paviána si nemohu nechat ujít, guláš, pivo, dojmy, smích ... tečou proudem a tleskáme závěrečnému vyhlašovacímu ceremoniálu. U srdce hřeje, že před oponou jsou i naši zástupci. Cyklistika dokáže být rozmanitá, jako noc a den, po čtvrtečním ledové lázni v Kolodějích jsme si pohrával s myšlenkou na špalky pro mého miláčka. Ještě, že jsem ho vyleštil, namazal a přijel. Bylo to dobré, velmi dobré!