Název se nevztahuje k blogu rádoby chytrých lidí, co se vyjadřují k raketové základně, která má stát v Brdech. Je to článek, jak to vypadalo na čele balíku AB v jednom z nejhezčích UAC závodů. Předem bych chtěl poděkovat CKKV, za skvělou organizaci a improvizaci při hledání náhradních cest.

Ostrý závod začal až pod Řevničákem. Jelo se tabákové tempo, někde 2km před vrcholem za to vzal Prochajda. Chtělo to docela hodně přišlápnout, aby tam člověk byl a nenaháněl to za Mníškem pod Brdy, jak slepici po dvoře. K Prochajdovi se za vrcholem přidali Ambruš a Zahrada. Já se od balíku odpojil, až někde za přejezdem. Chvíli jsem se krmil tím vzduchoprázdem mezi dvěma balíky, až tak po 2km jsem je po sérii točivých sjezdů docvaknul. Ihned jsme začali střídat. Po pár kilometrech nás hlavní balík měl, a tak se začalo trochu odpočívat, před stoupáním z Dobříše.
Začátek kopce jsem táhnul, po rovinaté mezipasáži se skupina poskládala do lajny a začalo se zvyšovat tempo směrem k vrcholu. Dozadu jsem opravdu neměl čas ani chuť koukat. Před sebou Zahradu, Zbyňka, byl tam taky Prochajda a skvěle jedoucí Ambruš. Do vrcholu zbývalo pár stovek metrů a začalo rubání laktátu. Zadky soupeřů mě přiměly se hryznout a skupinu udržet. Ve sjezdu jsme zase všichni při sobě a po přátelském zvolnění, jehož příčinou bylo Prochajdovo hledání Bedel vysokých ve strouze, sjíždíme do Hostomic. Na kopci bylo dost vlhko a teplo, to houbám svědčí. Mým plicím a potním žlázám nikoli. Jsem oslizlý, jak italský gigolo, ale jedu, tak držet hubu a krok.
Výjezd na Babu už tolik nebolel. Sice jsem z nástupu \"Hostivického prince\" a \"Ergoma s obvazem\" radost neměl, ale masochismus to nebyl. Na vrcholu je skupinu dost natažená a přes vrchol se docela letí. Za vrcholem odjíždíme v jednom brdku s Vítkem Novákem a užíváme si pár minut slávy, až do Jinců.
Balík nás dojíždí s přesností japonského Shinkansenu - pod stoupáním. Na Vítka se směji. Snažím se mu naznačit, že pokud se nastoupí, tak bude legrace. Kopec se překvapivě jede v klidu.
Na rovinaté pasáži skrz Osov se rozumně točíme. Myšlenky a soustředění sil je mířeno na Housinské sedlo. Tam už jsem cítil nohy. Při vjezdu do lesa se zvedl myslitel Kudrna, kdo další ani není třeba zmiňovat. Že Petře?! Skupina se moc nerozpadla a byla velká šance, že to brzy sjedeme. K dvojici špičky UACu se na vrcholu ještě dostali opět Ambruš a \"Kozůbek\" v barvách Enduraining. Jelikož je skupina soubor různých individualit, co muž, to jiný tým a vlastní zájem, tak jsme je sjížděli až do Litně. Takový Mirek Živný by si kvůli přítomnosti na špici nechal nespíš i kolena vrtat. Už jsem to tu někdy psal, takže se nechci opakovat.
Velké obavy nestali záhy v Liteňské stojce, ale zvedá se jen Dan Horák a na toho nikdo nereaguje. Sice to bolí ale bez nástupů je ten život jednodušší. To hlavní dnes máme za sebou, teď se jen přesunout do cíle a tam už se to určitým způsobem vyvine. Chci tento předsudek chvíli ignorovat a na rovině nastoupit. Skupina by mě možná i chvíli nechala jet, křeče pravého lýtka bohužel ne. Mám problém pak udělat vůbec otáčku. Do cíle to nerozhýbám, na spurt nemám. Ze skupiny jsem předposlední. Nelze nic jiného než pozitivně hodnotit, po dlouhé době hodně kvalitní závodění.

Malina