Tak Řevničák se mi na Brdským švihu stal osudným. Snažila jsem se držet při vjezdu do Řevničáku ve předu s Luckou a Hankou, ale vydrželo to jen chvíli, balík začal zrychlovat, ale takovou kaši jsem nebyla schopna jet, tak jsem odpadla a držela dál tempo. V půlce kopce mě dojela Zuzka a Alča, špatně se mi dýchalo, spíš jsem sípala, nějak mě srdce a plíce neposlouchali. Snažila jsem se s nima držet, síly byly, ale jak jsem nemohla pořádně dýchat, tak mi poodjely. Tak jsem od Řevničáku jela celou dobu se Sousedem. V kopcích byl mnohem silnější, tak jsem za ním pár metrů visela a pak si ho vždy na vrcholu docvakla, protože ochotně zmírnil tempo. Ve sjezdu a po rovinách jel šrot, tak jsem za ním visela jak nudle u nosu. Vůbec mě nešetřil. Připojil se k nám Strejda, tak jsme si to chvilku jeli ve třech, ale pak jsme si nebyli jistý s odbočením u jedné křižovatky, tak jsme tam ztratili pár vteřin a pak si nás dojela Fáfi a Lenka. Ale ve stoupání na Babu jsem si řekla, že to tak nenechám! Tak Soused to rozjel a já jsem nasadila také svižné tempo a jeli jsme…..nejprve jsme poodjeli Lence a Strejdovi, pak se za mnou držela ještě statečně Fáfi, slyšela jsem jak za mnou pěkně funěla….a pak už jen ticho….a poodjeli jsme i jí. Takový příjemný náskok na vrcholu ve stoupání na Babě, šlapkovský balík by byl super, ale nemohla jsem se nechat jen tak dojet….tak jsem zavelila na Souseda a jedééém. Tak Fáfi a Strejda prominou, že jsme na ně nepočkali. Jeli jsme jak utržený ze řetězu, strašněj šrot, dojížděli jsme pár odpadlíků a v kopcích jsem jela vždy doraz. Soused mě vždy příjemně povzbuzoval. Ale já sotva visela a často za ním i odpadala. Dost mě zamrzelo, že v Řevničáku se mi jelo tak mizerně, protože pak se mi jelo už výborně, ikdyž jsem jela totální kaši, tak mám z toho super pocit. Soused jel jak šílenej. Dával mi pěkně do těla. Posunul mé hranice maximálky za hranici málem kolapsu. Naštěstí jsem to vždy rozdýchala, ale ke konci už jsem byla celá gumová. Cca 12 km před cílem jsme dojeli tři chlapíky, kde byl i HonzaA, zaslechla jsem že ho vzali snad křeče. Už jsem nevnímala svět, jak jsem byla prošitá, takže jsem byla ráda, že pravá noha střídá levou a na rovinách 40tka za Sousedem mě vycucávala neskutečně. V cílovém kopci mě HonzaA i Soused hecují, tak do toho dávám zbytek sil a za cílovou čárou už se sotva držím na nohou. To byla KAŠE. Sousede ty zvíře! Polar mi naměřil 3 hod 22 min, prům. tep 170, prům. rych. 27 km/h, 56% jsem strávila na maximálce. Byl to skvělý zážitek. A Sousede děkuji ještě jednou za ten plnej bidon, co jsi mi vezl, protože jinak by mi došla voda na 70km…tak bych musela zastavit u studánky. Ale už vím kde je :o)