V poslední době mel jsem takovy docela rozpačitý pocit z jizdy na kole. Trenovat se snazim poctivě, citim, ze forma vůbec není nejhorší, a i v CASRI mne namířili vykony lepsi, nez loni. Ale jednak při trénincích zretelne klesaji rychlostni prumery, a druhak na zavodech mne zacinaji s prehledem porazet cyklisti, s kterými jsem třeba před rokem v pohode drzel krok. A i dosazene na zavodech casy vůbec nesou lepsi, nez loni. Proste něco není v poradku. Mam takove tuseni, ze muj zlaty Sirer uz zacina hodne ztracet na Jizdnich vlastnostech (holt dural starne a mekne a prej nemel by se používat vic, nez pet let). Tak jsem se rozhodl uspíšit vymenu kola (původně jsem to planoval na podzim). Nu a je to. Karbonovy Spesl na Chorusu. A na Svihu ma premieru.
Mam jako vždy trosku obavy se sjedu hned na zacatku. Sice slibuji, ze se pojede pomalu za zavadejicim vozem, ale lonska zkusenost mne říká ze tomu tak byt nemusi. Ale jede se opradu pomalu a opatrne. Revnicak vyjizdim svizne ale nehrotim to, ono je to dlouhe. A teda vam reknu, kolo opravdu jede! Obcas při prudsim slapnuti mam i pocit, ze se mi snazi ujed zpod zadku :). Jedu nekde vzadu a přemyslím, s kym se mam spojit sily. Prede mnou je skupinka 4 chlapu (mizi nimi Vasek Hejda), trosku pozadu jede Fafi, a nejak ji to prilis nejde. Tak trosku prislapnu a dotahuji si na skupinku prede mnou, promin, Fafi. Ve sjezdu další prekvapko: u Sirera jsem byl zvykly ze nad 60 km/hod predni vidlice zacina tak trosku vibrovat. Spesl se ani nehne. Jedes dvadcitkou, nebo petasedesatkou, chova se uplne stejne jiste. Vidime před sebou dve slapky. Poznavam v nich Cancellaru a Souseda. Tak to je docela prijemna společnost a pokud bych to nadale jel s nimi, tak není co resit. Misa je docela udychana a obcas mne ten akusticky doprovod v kopeckach zacina připomínat lonsky Svih :). Ve stoupani na Hradec Misa dost zpomaluje, a ja tak trosku poodjizdim. Mam jistotu, ze je v te nejlepší peci Souseda. Na zacatku stoupani na Babu slyším vzadu radostny krik Souseda, ze veze mne další Slapky, Nu a jo, privezl nejen Misu, ale taky Fafi a ještě Lenku Bartosovu. Ve stoupani se to nejak separuje, Lenka nestaci, a je mi lito ji tam nechat o samote, tak zvolnuji, a pak dojizdime i Fafi, taky se neudrzela za lidry. Dal uz je to celkem vzorna spoluprace. Premyslim, zda mam to odtahnout cele, nebo se nechat vystridat od holek. Ale oni mne tahnout nenechávají a zapojuji se do spolupraci. Nu je to proste radost jet v takove spolecnosti. Ubiha to celkem svizne, a mam uz jistotu, ze se konecne oproti lonsku zlepším. Predjizdime Vaska Hejdu. Je nejaky gumovy, a nemuze se ani uchytit. Lenka mne říká, ze je to docela spatny, ze mam nove kolo, ze ted na mne nestaci. Ja ji zase rikam, ze by mela konecne prestoupit do Slapek, stejne jezdi porad s nami. V poslednim delsim stoupani (nevim, jak se jmenuje, bylo to v lesiku) Lenka to nakonec s nami neudrzi. Nu jo, nebyt tu Fafi, pockal bych na ni, ale tak jedeme ve dvou. Dojizdime Tutshe z CKKV, evidentne na nas ceka, a ve trech se to tahne lip. Asi 4 km před cilem Fafi zacinaji docházet sily, tak Tutshe pouštíme a uz to jen dojizdime tak, jak to jde. Před carou ještě rozjidim Fafi spurt a jsme doma. Oproti lonsku zlepseni 15 minut, a je to jen o minutu horsi, nez muj vůbec nejlepší vysledek na Svihu z roku 2006 (ale tenkrat to bylo o 2 km krasi). Proste maximalni spokojenost.
Fafi se sklani u kola a nejak nereaguje na vnesi podnety. Proste není ji dobře. Za 20 minut, az odjizdime domu, vidim ji sedet v aute s uzavřenými ocima, a abych mel jistotu, zda ještě zije, oslovim ji. Jo, je to dobře, uz rearuje.