Tento závod se nedá vynechat, Kolbaba mu říká Malý Rampušák, a má pravdu, je to prostě hromaďák se vším všudy a jenom za stovku, no nekupte to :-). První zkouškou je proslulý Řevničák, který jsem nikdy neuvisel s čelem až nahoru a nejinak tomu bylo letos. Plány byly velkolepé, docela jsem se cítil dobře a to je vždy špatné znamení :-).
Visel jsem visel, ale málo, ve třech čtvrtinách kopce jsem svěsil nohy a marně hledal molekuly kyslíku v té prádelně. A světe div se, jel jsem naprosto osamocen, balík zmiznul a za mnou nikdo. Super! Až po chvíli se zjevila asi tříčlenná osádka (HIC, Veloservis, Sokol Veltěž), do které jsem se přifařil a přehoupli jsme se přes vrchol Řevničáku. A pak přišlo milé překvapení, zezadu ještě přilítl oranžový Kubajz s několika borci a tak nám to začalo pěkně utíkat, docela se solidně střídalo a před Dobříší přišel sladký bonbónek v podobě Marhiho (KPO). A hned bylo veseleji, a když ještě Marhi hlásil, jak je prošitej, tak jsem vůbec nepochyboval, jak si to spolu krásně užijeme až do cíle.
Ale to by nesměl přijít Hradec, na vršku v dáli vidíme velký hrozen barevných zadků a z něj se sypou utržené jednotlivé hrozínky, a ten který je nejblíže nás je úplně k sezobnutí! Renda z KPO, no hůůů to je paráda. Nálada se zvedla o 100% a v té euforii kecám s Rendou, co, jak a kde, když tu najednou vidím, že nám Marhi odskočil, zahákoval Veloservis, já se ještě bavím Rendou, který to otáčí a jde sebrat nějaké upadlé brýle na zemi, sakryš, ten Marhi nějak rychle mizí a já nejsem sto ho dojet! No do háje, to snad není možný, chvilka nepozornosti a takový průšvih. Je vidět, že se krásně zašil do tvořící se grupy, která ho táhne nahoru snad silou nebeskou. S borcem z HICu to zkoušíme, ale je to marné, tak modří panáčkové se krásně asi domluvili, Renda mě rozkecal a Marhi ujel :-) Mám ztrátu asi 200 metrů, sjezd je hezky oslizlý a i jemně mží, bláhově to zkouším osamocen, ale proti jedoucí skupině nemám šanci. Ohlížím se a čekám na Kubajze, pokusíme se spolu je docvaknout, ale není nám přáno, ve stoupání na Babu sice ještě zahlédneme Marhi group, ale je jich alespoň 7 kousků a zdá se, že kopec vůbec neflákají. Tak je vymalováno, sice do toho dáváme všechno, ale to prostě nestačí… ale stejně Kubajz díky za ty chvíle, byla to paráda!
Padáme do Bukové a je mi jasné, že jediná spása se řítí zezadu v podobě druhého balíku, přece nepojedeme časovku dvojic až do cíle. Kubajz ještě chvíli bojuje, já už jen čekám na zaváděcí vozidlo. A je to tady, magnet z Pičína na Hluboš nejdříve hákuji Kroba s Kakačem, ale po chvíli vystupuji, todle není nic pro mne :-), to další balíček už je zábavnější, Radek s Kaprem a Vitas, Hájek, Burgr, Dix za nimi už se jede lépe, on taky profil se změnil, jedeme spíše z kopce. A jajaj, vidím kapitána ze Záluží v lese se zadním kolem v ruce, snad to nepotká mě, těch kamínků a záplat na silnici je tu hodně. A jsme v Jincích, teď se jen přehoupnout do Hostomic, drtím to s veterány, ale kousek před vrcholem je konečná, rychlík mi ujíždí :-( Ve sjezdu to otáčí Vitas, prý mu spadli brýle a já jsem zase v nějaké závodnické bublině, nikdo okolo mě, jen tak znechuceně protáčím nohy…
Ale netrvá to dlouho a před Hostomicemi je tu další skupina, která je taky pěkně nabitá, Svobodin, Michal, Kubín a jiní. A tady se jede peklo, asi mají chuť dojet grupu před námi, hlavně Svobodin a Michal to pumpují k nejvyšším obrátkám, tady se již zapojuji do ukázkového kolotoče a letíme k Housině. A pod Housinou koukám, že s námi je i Vitas, tak teď by to chtělo vydržet s nimi. Svobodin překvapivě odpadá, já ještě chvíli visím jak na nudli, ale zase konečná, prostě jsem sra*ka sra*ek!!! A zase sám, v Bykoši dojíždím nějaké orange a on to Fajglson a Svorada, hezky povzbudí, ale ta časovka mě krutě nebaví… a ve zpětném zrcátku stále nikdo, chvílemi jen probleskne žlutý Svobodin. Tak bohužel, domlátil jsem krásný to hromaďák osamocen jako kůl v plotě, a ještě k tomu se Marhimu houpe u pasu můj skalp… gratuluji! (ale počkej na podzim v Halounech :-)