Doxy, doxy, jak já vás letos proklínal!! Počasí si poslední dobou dělalo co chce, a to na konec května nebývá zrovna obvyklé. Ani ráno, kdy jsem jel na kole do práce, se netvářilo přívětivě, ba naopak - mračilo se, až hrůza, takže jsem musel trochu sprintit, abych nezmok. Lézt pak do mokrejch věcí - brrr...
Nicméně před startem chvilkama vykoukávalo i sluníčko a v závětří bylo i teploučko :-) Až z toho člověk začínal mít pocit, že to bude v pohodě. Ale ono nee. Zhruba deset minut po startu začalo vysloveně \"chcát\" a s malejma přestávkama \"chcalo\" až do cíle. I pár krupiček se přidalo. Jarmila nás před startem upozornila, že za Hovorčovicema frézujou silnici, tak ať si dáme majzla. Policajti prej pojedou dvacet a my máme jet taky dvacet - aby se nikomu nic nestalo. Dvacet se teda rozhodně nejelo, ale nesmotalo se to, takže dobrý. No a za šraňkama za to čelo vzalo a ja jen čekal, kdy mě odpářou. Za Všetatama byli titam. Utvořila se jakási skupinka cca 6 lidí a s tou jsem plandal až do Kokoúdolí. Ve sjezdu nás dojelo čelo veteránů a ty jsem pod kopcem neuvisel. Já a ještě kluk v dresu Polar. Říkal jsem mu, že to sjedem, ale takticky šetřil síly a táh jen sporadicky, tak jsem to po chvilce vzdal. Cestou udolim jsme nabalili třetího, takže bylo víc času na odpočinek a soukání do sebe čehosi, co by mělo pomoci vyfunět k Romanovu. Pak to přišlo - po(s)tupné odpočítávání metrů k vrcholu a z naší trojice jsem obsadil pěkné druhé místo :-) Polar mi zmizel hned v první zatáčce a tomu třetímu já ve druhé. Nahoře Orlík mi radil na někoho počkat, kdokoli přede mnou je prý moc daleko.. Má recht, zvolnil jsem a chtěl něco pohltit, ale měl jsem tak zmzlý prsty, že po hmatu nerozeznávám pumpičku od tyčinky.. Smrtelný Mšeno! Zpropadený kostky! Těch pár metrů se mi jelo hůř, než celej Romanov.. Když jsem chtěl kapáneček zrychlit (cha!) a šel ze sedla, podklouzlo mi zadní kolo a já jen taktak vycvak nohu.. Zatr sakr, rozjíždět se v kopci, na kostkách, za deště.. Na samotku jsem to kroutil až někam ke Žďáru. Cestou mě předjelo pár veteránů, mezi nima i Diablo, a všichni kývali, abych se zahák. Bylo to milé, ale na to já neměl :-) Až mě dojela skupinka vedená Icemanem! Taky kývnul a to už jsem se chyt! Dotáhli mě až pod cílové stoupání, kde jsem se jim nechtěl motat do spurtu a tak svěsil nohy. Ale to už tu byl cíl a já zmzlej, mokrej, ale šťastnej, že je to za mnou. Než přijel Indurain se suchým oblečením, stíh jsem do sebe kopnou velkýho ruma, že jsem přežil a horkej čaj, abych se alespoň trochu zahřál. A když přijel, šup do suchýho a pro pivo na žízeň.
Když to po sobě čtu, napadá mě jediný: Doksy?? Doprdele..
:-))) :-))) :-)))