Frčíme autem na start a Praha je ucpaná, tak se krokem prokousáváme a ke všemu odbočku na Třeboradice jsme netrefili, tak si trošku zajíždíme, ale naštěstí máme časovou rezervu a na start dorážíme včas. Je odstartováno a hned začíná pršet a pak už se to jen stupňuje a je úplná průtrž mračen. Snažím se držet v prvním balíku společně s Luckou Kočí. Asi kolem 20 km musím přibrzdit na kluzké vozovce a kolo mi trochu ustřelilo, tak mě to vykolejilo a snažím se to rozjet, ale balík mi pár metrů popojel a tak ho stíhám ze všech sil, rvu to 36 proti větru a stále nemůžu mezeru sjet. Tak po chvíli usilovného snažení mi balík mizí před očima a pak mě dojíždí druhá skupinka a tak jedu s nimi. Je zde i jedna holčina, tak se s nimi držím myslím do Řepína, pak na nějaký křižovatce musím zabrzdit kvůli autům a opět kolo jde do smyku, ale ustála jsem to opět, ale skupinka mi po odjíždí, ale déšť mě natolik bere sil, že skupinku nemám šanci dojet. Tak se chvilku plácám na větru sama a dojíždím Souseda, který jede pozvolna, protože na mě čeká. Tak si ho docvaknu a Soused udává tempo, vůbec mě nešetří, pěkně mi dává do těla. Visím za ním jak nudle, občas si i postěžuju, ale statečně se snažím bojovat. Po chvilce nás dojíždí Mirek a jede s námi. V krátkém hupu zjišťuji defekt, pánové mi ochotně pomáhají, vyměňujeme zadní duši a snažíme se opět rozjet tempo, ale po 50 m zjišťuji, že mi přehazovačka nepřehazuje, tak opět přibžďujeme, snažíme se to nějak opravit, lanko je vypadlí, pak u nás přibrzďuje doprovodné vozidlo Jirky, který nás míjí a pán z auta nám ochotně pomáhá, nakonec se lanko podařilo nahodit a ještě si půjčujeme velkou pumpičku, abychom dofoukli mé zadní opravené kolo. Mirkovi půjčují z auta vestu. Snažíme se to opět se Sousedem rozjet a trošku se zahřát, protože z toho stání v dešti mi začala být trošku zima. Soused mě pravidelně povzbuzuje, kdyby tu nebyl, tak už bych to dávno zabalila, sama bych si lanko neopravila a mít vedle sebe takového úžasného parťáka je velmi silná psychická opora akord za toho šíleného počasí. Chvilku jedeme ve čtyřčlenné skupince přidává se k nám Jirka, který měl na začátku taky defekt, pak na přejezdu mu to uklouzlo a hodil tam sebou o zem, tak přibrzďujeme, jestli je ok a pokračuje s námi Kokořínským údolím. Ale po chvíli už jedeme jen ve třech a v cíli se od Jirky dozvídáme, že měl technický problém s kolem a nemohl už dojet. Stoupáme na Romanov a zde občas dojíždíme nějaké cyklisty. Ve sjezdu pak opět píchnu znova, ale mám sebou jen jednu duši, tak mi Soused ochotně půjčuje svojí, abych nemusela lepit. Nepředpokládala jsem dva defekty na skoro nových pláštích. Silnice byli dost rozbitý, tak jsem vlítla asi do nějaké díry. Tak mi Soused ochotně pomáhá s výměnou, ikdyž má ruce promrzlý na kost. Je to zlatíčko a má srdce na správným místě. Máme štěstí zrovna vedle nás to balí jeden závodník do auta, tak nám opět půjčují velkou pumpičku a pak se opět snažíme rozjet. Už toho máme všichni plný zuby, ale nezvdáváme to, ikdyž v botách mi čvachtá, kraťasy mám na kost promočený, alespoň pod pláštěnkou mi je teplo. Aby toho nebylo málo, tak mi spadnul v jednom prudkém malém brdku řetěz, tak se snažím ho nahodit, ale musím slézt a udělat to ručně. Už tak jsem jak hrouda bláta, tak mě nějaká špína od řetězu nemůže rozházet. Tak a teď už do toho dávám všechny síly a posledních pár kilometrů jedeme svižně co to jen dá, už chci být v cíli. Soused mě příjemně hecuje, jede se mi dobře, parťák jak má být. Blížíme se k cíli a hecuje mě do spurtu, tak do toho dávám všechno co mi ještě v nohách zbylo. Uff a jsme tu :o) Užili jsme si to společně, bylo to moc fajn. Moc ti děkuji. Pak už dojezd na náměstí a přesun na vyhlášení. Nakonec 5.té místo a dokonce i cena….spíš pro mě taková cena útěchy za tu hrůzu co jsem si na trati prožila. Ale takto smolný den jsem si vynahradila aspoň gurmánským zážitkem večeří u Krupičků…mňam vepřová panenka ….to jsem si nadlábla bříško. Kolem 23 hod jsem se doplazila domů a začala jsem očisťovat sebe a oblečení od bláta a šmíru a v jednu jsem zalehla do postele se sušenkami a pak nemohla usnout, jak jsem byla rozpumpovaná ze závodu. Čistý čas bez defektů jsem měla 2 hod 43 min, prům. rych. 29,4, oproti loňsku zlepšení, takže spokojenost. Příště jedu zase i kdyby měli trakaře padaly :o)