Tak jsem těšil po roce cyklistiky na srovnání svého výkonu, protože loňské SKS byl můj první měřený závod v životě. A moc jsem chtěl, aby rozdíl časů byl co největší (samozřejmě ten letošní nižší :)). Nervozitka, která provází každý můj start závodu byla taky proto o poznání větší. Cestou do Řeporyj jsem se snažil udržet si v balíku nějaký slušný místo pro co nejsnazší výjezd prvního kopečku. Bohužel jsem dojel pár motalů, co si vyjeli lepší pozici, ale bohužel byli v kopečku pomalejší. Nezvolil jsem asi ideální cestičku na promotání se a tak se musel podřídit... Pak začalo pronásledování nějaké schopné skupinky. Do Ořecha jsem se s jednou vyvez a pak se zařadil do grupky vedené Kolbabou a Igorem. Říkal jsem si: tohle uviset a mám vyhráno. Ale pak to přišlo: v Kuchaři rána, prasklej drát a vosma jak prase... Než jsem to narovnal, zprovoznil a přemluvil se k pokračování (pár desítek metrů už jsem mířil zpět ...) uplynulo hezkejch pár minut... Ale co, říkám si, na medaili už to asi nebude, ale zúčastnit se je taky hezký :) A tak jsem to dokončil. Dokonce jsem dojel Petra a to už je něco! :) Když jsem pak Petra viděl v cíli, už mě to tolik netěšilo :( Ale výsledný čas i s tím spropadeným prasklým drátem je o čtyři minuty lepší než loni. A to je pro mě to podstatné! :) Díky Šlapky za atmosféru a Petrovi za podporu cestou z Kuchaře. Dík, vřelé dík.