V posledních podzimních dnech jsem se drze vetřel na společný trénink třeba s Kaprem a Astralem a nebo do skupiny, kde muziku tvrdil Malina s Bobkem, Léňa a Alánek. Přežití takových jízd mi dodalo odvahy a když Strejda založil na diskuzi VŠ „ Trénujeme v zimě“ , kam hned napsal svůj časový rozpis malého zimního soustředění v čase pohody a obžerství, které je u mé maličkosti doslova, neb mám rád zejména všechny druhy vánočního cukroví,. ozval jsem se mu a rád přijal nabídku na pár společných tréninků a domlouváme první společný švih na 24.12 dopoledne.
Vyrážíme z dlážděné křižovatky, kam to mám asi 25 km do Polabí a to v pěkném fičáku a mírném deštíčku. Vítr nám v první části pomáhá fičením do zad, ale cesta zpět je dost krušná. Ještě že cestou potkáváme Icemana, který vyrazil na svou štědrovečerní klasiku do Nové Paky. Prohodíme pár slov, popřejeme si a razíme dále. Strejdu doprovodím do Kbel a pak pokračuju k domovu. Sice mě Strejda po prvním švihu nazval zvířetem, ale určitě to tak nemyslel, protože by se hned nedomlouval na následující den, kdy se k nám přidal ještě Bobek a vyjížďka byla opět luxusní.
Třetí den opět v sedle. Tentokrát se jede ve více lidech. Jsou tu ještě Kapr s Alánkem, Gejza s neznámým Sparťanem. V Lysé se Strejdou a Alánkem pokračujeme na Benátky, Byšice a přes rodnou obec Všetaty na Prahu, zatím co ostatní to valí kratší cestou přes Kaprovo území. Z Mratína na Bášť už pokračuji pouze s Alánkem, ve Zdibech se odpojím a jedu zpátky k domovu. Byl to první pravý zimní trénink v –5 stupních, najeto 125 km a také den, kdy Alánek pokořil hranici 20 000 km ujetých za rok. Další den vyrážím na samotku lehce protočit nohy na 2,5 hodiny. Ten den překonává bájnou hranici 20 000 km/rok další člen Orange – Radek.
Pátý den se znovu domlouváme a dnes už u bývalého Plusu se schází Kapr, Strejda a já. Na začátku říkám, že jsem trochu utahaný a přes 27 nejedu, ale jak napsal Strejda celkový průměr 28,5 hovoří za vše.
To bylo poslední setkání se Šlapkama v roce 2008, protože jsem odletěl do hor na týden sněhových radovánek spojených s objemy na běžkách. Celou dobu bylo nádherné počasí a suprové sněhové podmínky a tak i poježděníčko se podařilo.
Začátek ledna návrat do všední reality života zaměstnaného člověka. O víkendu vyrážím zkontrolovat kostelík v Kolodějích a část Šlapkovských tras kolem Říčan. Ten den naprostá zimní idylka, teplota moc nestoupá nad – 10 stupňů a vše krásně omrzlé jak v Mrazíku. následující den se jedu v sedle ohřát do pouhých – 6 a dávám první letošní stovečku. V čase mrazů jsem se krátce projel i –15, ale to už je řádný vopruz. Tak v lednu pravidelně střídám běžky a kolo, na kterém se mi začíná líbit i v mrazech a nejsem určitě sám, protože i ostatním začínají přibývat najeté kilometry. Lednové ježdění si užívám sám a hlavně proto, že nemám žádné mučící monstrum, které by mi pomohlo nahradit ježdění na čerstvém povětří, čemuž se stejně nic nevyrovná, jak pravil Kolíkáč.
Konec ledna a začátek února, víkend sice větrný, ale další stovečka a také zjištění, že se dá celkem bezpečně jezdit až do 17 hodin. Jo jaro se blíží. Ovšem druhý zimní měsíc se nesl ve znamení počasí na hov.... Je to období, kdy se střídá déšť, sníh, vše dohromady a stále fičák jako blázen. Stejně mě ani v tom hnusném počasí nic neodradí využít každé volné chvilky pro jízdu na zimáčku. Párkrát se domlouváme s Kaprem a vyrážíme do nížiny okolo Labe, další hodiny na samotku a tak po nabídce skupiny z Jíža jednu sobotu magořím a v 6:15 vyrážím směr Praha si také vyzkoušet jízdu v balíku od mostu. Nechám se povozit skupinou kolem vyšvihaného Icemana v okolí Prahy, než dorazíme k mostu. Pak cesta do Štěchovic a další kilometry ve větrném počasí s Jestřábem a Šemíkem. Po příjezdu domů byla pokořena další meta 150ti kilometrů. V posledním únorovém víkendu hledám dobré duše, které by mě vzaly do háku na výlet. Ozval se Bobek a naplánoval krásnou kombinaci kolem Labe a Kokořínsko. Počasí jako vždy paráda- silný vítr, husté mrholení a zima. Byl to krásný výlet na sever od Prahy a natočeno téměř 150 km v leteckém tempu. V neděli opět do sedla na sraz do Zelenče a parádní svezení s Kolíkáčem, Astralem, Bobkem, Alánkem a Kubajzem.
Začátek března si opět užívám ve společnosti Kapra a krásně se projedu ve svižném tempu. V týdnu se ještě drze vecpu do expresu Astral – Ebertová, které doprovodím do Kbel, odkud to mažu domů. V ostatních dnech si jezdím samotku ve větru, který už by se mohl také konečně unavit a netrápit nás „ drátěné vši“.
V diskuzích se stále častěji začínají rojit hlášky o závodech, trénincích v Kolodějích, pro mě pouze utrpení nic nepřipomínající radostný trénink, a dalších věcech , ve kterých už je čím dál více cítit jaro. Tak jenom v krátkosti jsem si dovolil napsat něco o mém chaotickém trénování v ještě neskončené zimě, i když v příštím týdnu bude konečně první jarní den a s ním i vyhlídky na lepší počasíčko.
Několik frází na závěr. Díky všem, kteří to se mnou na zimních cestách vydrželi, a někdy to opravdu nebylo vůbec lehké. Hodně času jsem prožil zejména ve společnost Kapra, Strejdy, Astrala, Alánka a Strejdy . Ještě během loňského léta, kdy se ozval Kapr na společný švih jsem ho musel odmítnout, protože bych silně nestíhal, ale dnes vím, že všichni dokáží nám slabším a pomalejším spíše pomoci, než ukazovat že na to nemám. Jedno přáničko všem, kapela DB zpívá „ ať ti to chlape šlape“.

I TU HÉREČKU ZE VŠETAT VÁM ODPOUŠTÍM ha,ha,ha.