Hýskovské okruhy jsem chtěl pojmout jako kvalitní závodní trénink, nechtěl jsem se zničit, protože mě v pondělí čekala Posázavská 50 MTB a taky jsem nechtěl zničit kolo na polní cestě za Stradonicemi. Proto jsem v prvním kole najížděl na rozbitý úsek pod Zdejcinou opatrně, možná až moc, protože jsem se ocitl až úplně na konci balíku, za mnou už byl jen Hynault, který si přijel symbolicky objet jen jedno kolo a divil se, co tam dělám. V prvním stoupání jsem se posunul trochu dopředu, nahoře se utvořila asi 6ti členná skupinka, ve které byl i Radek, se kterým jsme kroužili společně s Kolíkáčem a Hynaultem na PRSu. Ve sjezdech jsem měl docela problémy se udržet, na začátku Berouna se to ale vždycky sjelo a pokračovalo se společně dál. Mezi Berounem a Nižborem se celkem pravidelně střídalo a rychlost se pohybovala mezi 38-40km/h. Druhé stoupání vyjíždíme celá skupinka v celku pohromadě, ve sjezdu se to taky neroztrhlo a tak jsem předpokládal, že se bude rozhodovat v posledním kopci. K poslednímu stoupání jsme od Hýskova jeli dost pomalu, každý už šetřil síly. V kopci jsme jeli kupodivu stále pohromadě, pod vrcholem jsem zkusil trochu zvýšit tempo, ale hned mi došly síly. Navíc začal foukat vítr a pořádný déšt. Do sjezdu jsem najížděl na druhém místě. V proudech vody mi kolo skoro nebrzdilo, všichni okolo mě jeli jako blázni a já se propadl až na úplný konec skupinky. Před Berounem jsem se ještě stačil naštěstí vrátit zpátky. Bylo jasné, že rozhodovat se bude až v Hýskově. V lijáku jsme přijížděli k Hýskovu, od předjíždějících aut jsem dostal několikrát pořádnou sprchu, ale to už bylo jedno, protože jsem byl úplně promočený. Teploměr na Hacu v tu chvíli ukazoval 7 stupňů. Když jsme přijížděli k přejezdu v Hýskově, tak akorát blikala červená světla a stála tam dvě auta, ale naštěstí akorát zhasly a auta odjeli. Ve stoupání odjeli Zach s Kubínem, já jsem ještě v serpentinách svedl souboj se Štěbetákem. Cestou domu za Hýskovem jsem se třásl zimou takovým způsobem, že jsem měl problémy udržet přímý směr, v Berouně jsem proto opět nasadil ostré závodní tempo, abych se trochu zahřál, ale na konci Králova Dvora mi došli síly už definitivně a domů jsem se spíše už doplazil, než dojel. Naštěstí jsem celou akci přežil ve zdraví a vy, co jste jeli doufám taky. Určitě na to hned tak nezapomeneme.