HURÁ NA JEŠTĚD
Někdy během zimního měsíce února na společném vyjížďce se členy VŠ jsem nadhodil do éteru hlášku „ co si vyrazit na Ještěd, když ostatní se budou slunit s Jurou na Moravě“. Někteří se chytli hned jako Kapr, Bobek, později se přidal Astral, který to bral jako jednu z posledních příprav v ZDV.
V diskuzi založil vlákno Bobek a vše se pomalu začalo rozjíždět. Termín se ustálil na 14.3 a trasa, kterou naplánoval Bobek vyhovovala všem šílencům směřujícím na Ještěd. Teď už jenom zbývalo doplnit skupinu o další nadšence a vyrazit do hor. Ke čtyřem se přidali už jenom Léňa s Kolíkáčem, kteří nás doprovodili před Mladou Boleslav, kde to otočili směr Praha. Cestu popsal krásně Léňa ve svém reportu. V šesti lidech cesta k Boleslavi ubíhala velice svižně a jak pravil Astral ani nepotřeboval tachák, aby zjistil, jak rychle se jede. Pokud se jelo pomalu házel Kolíkáč jednu hlášku za druhou a hned jak se trochu přišláplo bylo ticho.
Od Bezděčína, tam se odpojil náš doprovod , pokračujem už jenom ve čtyřech a tempo a to velmi svižné rozjel Bobek a táhne až do Boleslavi. Tam se marně snažíme nahánět Astrala, který nerad zastavuje na křižovatkách a semaforech a tak ho doháníme až na konci Kosmonos, před prvním brdečkem. V krátkém stoupání ztrácí Kapr banán, který mu řidič jedoucí za ním zřejmě s potěšením rozjel. Následuje krátká ulevovací zastávka u hřbitovní zdi a pohled na náhrobky dává tušit, že to bude docela výživný výlet. V následujícím sjezdu se čela a tempa opět ujímá Bobek a při pravidelném střídání se jede vstříc kopcům přes Mnichovo Hradiště, Český Dub, kde se snažím něco málo pojíst, ale stoupání a Bobek v čele mi to neumožnili.
Potom už se jede až na Ještěd jeden dlouhý kopec, který se chvílemi zvedá lehce a chvílemi dost přitahuje. V Rozstání si Kapr a Bobek vybírají volno a tak s Astralem pokračuju dál, jedu si tempo, které mi v současné době vyhovuje, protože uprostřed kopce nejsem schopen zastavit, to už bych se nerozjel. Pod Tetřevín sedlem si nás Kapr s Bobkem dojíždí a spolu jedeme do cíle naší cesty, ale bohužel stále přibývající sníh na silnici k vrcholu nám zabrání vyjet až k hotelu pod Ještědem. Pár nezbytných fotek a pomalý návrat k domovu. Pod sedlem si Bobek s Astralem cpou pod triko noviny a frčíme sjezdem po krásném povrchu směr Osečná. Odjíždím první za mnou Kapr a ostatní nikde a tak to točíme zpět do kopce, protože Bobek defektil a Astral mu pomáhal s opravou. Potom už definitivně sjíždíme dolů, kde má Bobek nečekané problémy ve sjezdu se svými novými RAPIDY – kola se mu rozkmitala a už už hledal vhodné místečko kam se uklidí, ale naštěstí to ustál a tak se pokračovalo dál ve svižném tempu, kdy nás umravňoval Astral, vždy když jel špici. Při zpáteční cestě stavíme v Doksech u Plusu, kde Kapr doplní bidony. Tady nás opouští Astral a na samotku odjíždí směrem ku Praze.
I když jsme se snažili Astrala sjet ještě do Mělníka, přestože jsme se drželi rychlost nad 35 km/h tak se nezadařilo. Z Mělníka domu už bylo na pohodu. Všem účastníkům padla letošní první dvoustovka. Já a Bobek jsme cestou vyzkoušeli zapletená kola. Bobek RAPIDY s nečekanými problémy a já FULCRUMY 3, které jsou určitě lepší než původní Mavic Aksium.
Byl to můj poslední delší výlet v tomto období a vlastně vrchol v zimním trénování a zřejmě to tak i vypadalo. Tak mohu být naštvaný jen sám na sebe, že jsem svým přístupem zmastil jinak velmi podařenou akci. Vše ostatní kolem akce“ Hurá na Ještěd“ už bylo napsáno na diskuzi.
Kolo Pells i s novými FULCRUMY odpočívá “ v pokoji“ a až bude lepší konstalace hvězd, tak se pustím do očisty a připravím ho na letní ježdění. Nyní mám vegetační období klidu a přípravu na lázeňký pobyt, který si budu užívat, aby bylo tělo připraveno na nějaký maratónek - letošní Tatry.