S Kaprem dorážíme na místo činu cca 1,5h před startem. Díky Alánkovi a Kolíkovi probíhá blesková registrace, lehce poobědváme a než se převlékneme máme už jen 30minut. Trochu se rozjedeme a jde se na věc.

Na čáře panuje veselá nálada, chce se mi moc čůrat ale už není čas a ani kde. Start. Řadíme se za auto, jede se max. 40km/h a já pokukuji kde vytáhnout pindíka a ulevit si. Nejde to... Kousek za Litoměřicemi Malina v zádech zavelí: Jedeme, levá. Pár vteřin mi trvá než mi to dojde a pak vystupuji z balíku a vydávám se do čela. Cestou na špici informuji Kapra: Kapr jedeme. Jsem ve předu Jirka v zádech, dál nevidím, čekám co se bude dít (nic vážného, v předu stále doprovodné vozidlo, které se nesmělo předjet a jelo se cca 40km/h). Předávám žezlo, páč to nejtěžší teprve přijde (jdu šetřit). Dorážíme k závorám, naštěstí jsou spadlé a můžu čůrat. Jůůůů..., tam toho bylo a ta úleva.... Kapr mě následuje.

Závory jdou nahoru, závod právě začíná, rovina končí. Hobluju stále velkou, funím, ale jde to. Kapr předemnou šmrdlá malou :o), kolem neznámé tváře, rozhoduji se vydat k vedení balíku. Vyplatilo se. Míjíme železniční přejezd, který je prý dělící čarou stoupání (kopce), za ním nás po zatáčce čeká nejtěžší stojka. Zmateně koukám kolem sebe, Kapr nikde, Šinágl hobluje velkou a vzadu je někde uprostřed, skoro netočí nohama (hlava mi to nebere). Nechávám velkou, ale vzadu jsem až nadoraz. U upozornění na ,,horskou“ prémii (asi 100m), se mi kluci začínají vzdalovat. Přemýšlím, a tuším, že nahoře žádná miloučká rovinka dle informací Maliny nebude, shazuji na malou, srdce se rozbušilo nadoraz. Snažím se uklidnit, ale mám problémy (vzdal jsem před zlomem) a kolo se opět rozjíždí, vpředu vidím odpadlého Mužíka a zezadu na mě dejchá jeden pi...na modrém bicyklu, který mě k němu dovez (přesto je to pi...).

Kde se vzali tu vzali, bylo nás 8. Před námi vracečka a pekelnej sjezd. Točíme do sjezdu, zahlédnu Kapra, ale nechci vzbudit pozornost, tak nepovzbuzuji, držím se na konci abych ho nalákal, ale balík ujíždí. Musím jet, ahoj kámo říkám si. Balík žije v nadšení že kluky vepředu sjede :o). Jede se opravdu pekelně, stále se nemůžu vzpamatovat. Zmíněný Pi... a ještě jedna dvojička z Ústí n/L, při střídání rozjedou tempo na které nikdo nedokáže reagovat (Alánek by je snad ukamenoval), stále brutálně nadávaj a snažej se být kouči. Možná tak trenéry a ještě špatnými. Prostě pipici :o)
No a tak se trápíme až do cíle a já se cestou snažím uvolnit křeč v lýtku, jelikož příprava nebyla dokonalá a kadenční situace stojí za prd.

Mužík jede jako pan Profesionál; vyzařuje z něj klid, zkušenost a vyrovnanost (klobouk dolu).
V jedné vsi nás (celou skupinku) pipici málen narvali pod protijedoucí auto (kdo by jezdil do protisměru v zatáčce kam nevidí...?! (chudák automobilista... ne že by jel zrovna pomalu, ale já bych si v tu chvíli za volantem asi ustřík), což mě totálně vytáčí a rozhod jsem se jim to vrátit (když se tedy jede o život...).
Kdesi opodál kruhový objezd s policií, která jen přihlíží. Před ním předjíždíme holčinu na kole. Jsem v druhé pozici, včele nezkušený mladík, kterému to sice jede, znám ho z UACu, ale chybí mu zkušenost (mimochodem nerad za ním jezdím). Samosebou ji bere z leva a já vím že ona nebude hned odbočovat doprava. Prostě zkušenost, či snad věková kategorie? Bleskově hodnotím situaci, říznu to zaním zleva prudce holčinu předjíždím a uhybám doprava a už jen slyším nadávky. Reaguji setrváním tempa a nehodlám se s nikým bavit. Pouze se vduchu omlouvám Mužíkovi.

Jsme na trati sobotní Masters. Na magnetu za zatáčkou chladne tempo a z kopce ho skupina není shopna držet. Vzpomínám na Léňovu kolizi (v jednu chvíli když jsem chlemtal ve sjezdu z bidonu, nedržel jsem ruku poblíž brzdové páky; borci předemnou spomalili a já měl co dělat abych to vybral; fůůůj.... to nebylo ode mě vůbec profesionální). Také si všímám, že z dvojce z Ústí n/L je ,,jednojice“ :o), Skouknu bicykl – Fondreist+sram Red, z kapsy na zádech vede kabel jako od telefonního sluchátka kamsi do ucha (stejně jako u odpadlého kolegy). Že by poslouchal disco, nebo špatně odbočil při etapě Tour de France...? :o))) Tato otázka mi navždy zůstane záhadou atak lehce prohazuji otázku: Kde máš kamaráda? Dostává se mi odpovědi: nevim, asi se někde ztratil :o)

Tak už jen projíždíme Roudnici, přilehlé vesnice a města. Většině asi došlo, že se čelo nedá sjet (o to jsem tedy dnes rozhodně nestál :o)). Zmíněný pi... na modrém kole začíná být na mě neurvale drzí, dovoluji si ho pod pohrůžkou sundání z kola upozornit na schladnutí (Mimochodem tuším, že snad ani neměl přilbu, poněvadž si ho pamatuji s bílou čepičkou). To vše ale mělo jen důvod někoho na... aby rozjel spurt. Bohužel jsem zůstal na čele z kterého nešlo vycouvat a tak jsem z té skupinky ,,dospurtoval“ spíš se doplazil poslední. Díky bohu že ve zdraví...!!!

No a výhra týmu? To jest v podání Malina, Kapr, Bobek samozřejmostí, poněvadž Kapři dělaj Bobky a bez bobků Maliny nerostou
Pekelnej trénink!